Skupinu Velvet Underground jsem poznal vlastně díky členům Plastic People Of The Universe, kteří počátkem sedmdesátých let byli na lesní brigádě v okolí Humpolce. Od nich měl náš spolužák půjčený pásek s nahrávkou prvních dvou desek. Tehdy jsem si to nahrál, ale kvalita nahrávky z pásku na pásek nebyla to nejlepší, tak ji nahradilo něco jiného z desky. K Velvetům jsem se vrátil o několik let později po účasti na pořadu Petra Dorůžky, který věnoval právě této skupině a spřízněným umělců jako třeba Fugs.
Na téhle desce se skupina oprostila od vlivů Andy Warhola a Nico a můžeme o ní mluvit jako o to nejčistčím vyjádření hudebního názoru kapely. Jestli se v té době dalo mluvit o nějaké revoluci v rockové hudbě, pak to byla právě tvorba této skupiny a taky tehdy začínajících Pink Floyd. Nemenší roli v revolučním přístupu k rockové hudbě měl Frank Zappa a jeho skupina Mothers Of Invention a Captain Beefheart. Na téhle desce si můžete poslechnout základy všech tvrdě rockových stylů, punku a všech avantgardních směrů. Z hudby na téhle desce vycházela Patti Smith i Siouxsie & The Banshees. Pro mě je tahle skupina jedna z nejdůležitějších v rockové hudbě.
Na desce z roku 1968 je šest skladeb. Hned úvodní a titulní skladba je hodně nekompromisní a jak o nich taky psali je to takový hold monotónosti. Druhá skladba s názvem The Gift znamená pro mě snad jejich nejoblíbenější skladbu. V této skladbě hraje Maureen Tucker neúnavný monotóní rytmus do toho Lou Reed nemilosrdně vazbí a John Cale naprosto nezúčastněně přednáší text. Podobnou píseň nemá ve svém repertoiru každý, já v ní vidím základy hard rocku, už jen tím úvodním riffem. Lady Godiva's Operation je krásná něžná skladba jistě s úžasným textem. Další skladbou je Here She Comes Now, která je skoro folková, ale jedná se o takový velkoměstský folk, který je typický pro umělce z New Yorku. Přesně tak si představuji zvuk newyorkského undergroundu. I Heard Her Call My Name s rozvazbenou kytarou a chrleným zpěvem Lou Reeda a sborem ostatních, na tu dobu něco neskutečného. Na závěr jejich opus magnum Sister Ray svou tvrdostí a nápadem předběhl dobu na míle daleko. Tahle skladba je něco na tu dobu neskutečného strojově monotóní rytmus, Caleova hra na klávesy působí jako hra šíleného virtuosa, rozvazbená kytara a různé vrzoty a skřípoty. Geniální skladba, která se neoposlouchá, při každém poslechu objevíte něco nového. Tohle je jedna z nejdůležitějších desek, které kdy kdo v této oblasti vydal.
Tahle deska si zasluhuje maximum, a nejen proto ji dávám pět hvězdiček. Těch hvězd by si zasloužila mnohem více, pro mě patří mezi deset nejoblíbenějších.
↧