Moje první setkáni s hudbou francouzské skupiny Magma bylo prostřednictvím alba Mekanïk Destruktïw Kommandöh v roce 1974. Tuhle desku měl na kolejích jeden kamarád od kterého jsem si nahrával velkou část mnou tehdy poslouchané muziky. Hudba nahraná na albu byla hodně zvláštní temná, studená a úplně neodpovídala typu hudby, kterou jsem tehdy poslouchal. Jednalo se o typicky kultovní záležitost, navíc byla zpívaná zvláštní směsí francouzštiny a němčiny, které Christian Vander říkal kobaiština. Deskou Mekanïk Destruktïw Kommandöh vrcholila trilogie o střetu obyvatel planety Země s obyvateli planety Kobaia. Sám Christian Vander se považoval o první převtělení saxofonisty Johna Coltranea, a hudba, kterou produkoval na prvních třech deskách, byla dokonalou směsí temného rocku, který vycházel z Velvet Underground, free jazzu, který hrál John Coltrane s esencí hudby sfér a filosofie mezihvězdných kultur. Desky Magmy byly v té době hodně úzký profil, málokdo skupinu znal. Když vyšel článek o skupině v bulletinu Jazz tak jsem se nejen já, ale i moji kamarádi začal desky skupiny intenzivně shánět. Podařilo se mi tehdy mimo desku Mekanïk Destruktïw Kommandöh nahrát si ještě album Köhntarkösz, Üdü Wüdü a tuhle operu Wurdah Itah (Tristan et Iseult). Tuhle desku nenahrála skupina Magma v plné sestavě, jedná se o Vanderovo sólové dílo, na kterém ho doprovázejí jeho manželka jako vokalistka, Klaus Blasquiz na percussion a Jannick Top na baskytaru. On sám zde hraje na klávesy, percussion a zpívá.
Na albu je dvanáct skladeb a jsou koncipovány jako hudba k filmu nebo dramatu o nešťasné lásce Tristana a Isoldy. Tento příběh se odehrává tuším v Irsku. Celé album je koncepční deskou s perfektními sborovými vokály, řeč vokalistů je již zmiňovaná kobaiština. Film jsem viděl, ale nebyl doprovázen touto hudbou. Když album posloucháte tak si můžete dokonale představit děj, hudba plně odpovídá wagnerovskému pojetí opery. Všechno vynikne až po několikátém poslechu, rozhodně se nejedná o nějakou jednoduchou prvoplánovou muziku. Podle mě je to taková třešnička na dortu po prvních albech trilogie. Hudbu skupiny Magma i sólovou tvorbu Christiana Vandera můžu doporučit všem posluchačům art rocku a dalších náročnějších forem rockové tvorby, bude to pro ně takové zpestření po deskách Pink Floyd a Yes.
Tuhle desku mám hodně rád a líbí se mi více než následující Udu Wudu a dávám jí pět hvězdiček.
↧