Umělecké sdružení s názvem Biota, je to, co mi v poslední době učarovalo. Tahle původně sestava třinácti studentů uměleckých škol ve státě Colorado začala koncem sedmdesátých let pod názvem Mnemonists Orchestra a po vydání alba Rackabones došlok rozdělení na hudební a výtvarnou sekci. Hudební pokračuje pod názvem Biota do dnešních časů. Na jejich deskách se mi líbí to, že je každá trochu jiná, přesně z těhle důvodů miluji i tvorbu King Crimson a Roberta Frippa. Na deskách Bioty si můžete poslechnout industriální počátky na deskách Bellowing Room a Tinct, vrcholem kratších písničkovějších útvarů, které neztrácejí kouzlo experimentu, jsou desky Object Holder a Invisible Map a na albu Half a True Day si skupina vyzkoušela, co to znamená ambient.
Na albu Half A True Day z roku 2007 je sedmnáct kratších maximálně čtyřminutových skladeb. Všechny skladby jsou nádherně klidné a plné hry na klasické nástroje jako klavír, kytara, akordeon, housle a různe dechové nástroje. Když je přítomen zpěv tak bez textů a v takovém eterickém provedení. Do všech skladeb jsou zakomponovány zvuky z přednatočených pásků, které dávají skladbám kouzlo a tajemnost prostoru a vesmíru. Deska vyžaduje soustředěný poslech a působí pro mě hodně relaxačně. Nádherné jsou nečekané zvraty a zakomponované zvuky z přednatočených pásků. Ty tam jsou hluky továrních hal, které známe z prvních desek, hluk nahradily konkrétní zvuky včetně cvrlikání ptáčků. Pěkně působí i tříšť zvuků tvořená percussion a přednatočenými pásky. Tahle deska se nedá poslouchat po jednotlivých skladbách, je to totiž jedna skladba rozdělená na části, které na sebe plynule navazují, potřebujete hodně poslechů, aby se vám hudba na této desce dostala pod kůži. U některých částí si říkám, že takhle nějak by mohli znít Pink Floyd se Sydem Barrettem, kdyby zůstal ve skupině.
Já mám radši jejich industriální začátky, ale v tohle album je pro mě natolik silné, že mu nemůžu dát jiné hodnocení než maximum.
↧