Počátkem sedmdesátých let ještě když jsem chodil na střední, jsme si u kamaráda pouštěli bigbít a popíjeli k tomu rybízák. Kamarád hodil do stroje svoji pásku a po táhlém úvodu začala hrát kytara skvělé sólo a k tomu fantastická rytmika. Říkal jsem to je super co to je a kamarádova odpověď byla „ty vole to neznáš, kdyby ten č…k v tomhle pokračoval, to by bylo“, samozřejmě byli to Cream a tahle skvělá deska. Takhle proběhlo moje první setkání se skupinou a skvělým kytaristou Ericem Claptonem. Tuhle desku v té době vydal Supraphon v kartonové krabici s přílohou, v poslední době jsem si tuhle verzi na vinylu taky pořídil a je to takový klenot ve sbírce.
Vinylová podoba stejně jako CD verze je na dvou nosičích, první část je studiová a na druhé jsou čtyři skladby z koncertů. Jedná se o koncertní verze skladeb, které vyšly na jejich prvním albu Fresh Cream. Crossroads a Spoonful jsou klasické bluesové standardy a na druhé straně se ve skladbě Traintime blýskne Jack Bruce ve hře na harmoniku a ve skladbě Toad předvede Ginger Baker jednu ze svých bubenických exhibic. Po vydání téhle desky se bubenická sólsa stala součástí snad všech alb beatových skupin, například Bonhamovo sólo ve skladbě Moby Dick.
Na studiové části je devět skladeb a už úvodní White Room je skvostná. V Sitting on Top of the World ukazuje kapela, jak se má hrát blues. Všechny skladby zpívá Jack Bruce pouze Pressed Rat and Warthog odzpíval, spíše odrecitoval Ginger Baker. Já mám hodně rád skladbu Those Were the Days, a asi nebudu sám, protože Clapton tak pojmenoval sampler, ve kterém na čtyřech CD je celá tvorba skupiny. Hodně působivá je tvrdá skladba Politician a předposlední tvrdé blues Born Under a Bad Sign. Ve všech skladbách dokazují Eric Clapton, Jack Bruce a Ginger Baker, že jim právem přísluší název Smetánka. Byli vlastně první superskupinou. Po vydání téhle desky následovalo ještě album Goodbye, na kterém je takový mix živých a studiových písniček, v jedné dokonce hraje Claptonův kamarád George Harrison asi na oplátku za Ericovu účast ve skladbě While My Guitar Gently Weeps z bílého dvojalba. Skupina Cream ukončila svoji karieru koncertem v Hyde Parku, při kterém na závěr koncertu vypustili do přírody tisíce motýlů. Od té doby hladají hudební novináři ve Velké Britanii nové Cream, takový náznak byli tehdy začínající Jethro Tull a po nich Led Zeppelin. Každá z těchto skupin pak šla svou vlastní cestou, a noví Cream stejně jako noví Beatles stále nejsou.
Desky Cream stejně jako alba Jimi Hendrixe jsou pro mě za maximum.
↧
