Duo The White Stripes jsem poznal po vydání alba Elephant a velkém článku o nich v časopise Rock&Pop. Článek a filosofie Jacka Whitea mě postrčily k tomu, abych si od nich poslechl ukázky na allmusic.com. Ukázky z alb mě natolik oslovily, že jsem si koupil všechny jejich alba na CD i za příšernou cenu 540,- Kč. Těch peněz nelituji, protože to co skupina na všech albech prezentuje, je rock v té nejryzejší podobě. Po Led Zeppelin, jsou pro mě Jack a Meg těmi nejlepšími představiteli rocku s bluesovými kořeny. Na svých deskách se snaží včetně zvuku vrátit do druhé půle šedesátých let, kdy vznikala v oblasti rocku ta nejlepší díla.
Mám rád všechno, co vytvořila tato dvojice a stejně tak mám rád vše, na čem se podílel Jack White. Jack White je jeden z nejvynalézavějších kytaristů poslední doby, svou hrou se snaží evokovat pozdní šedesátá léta včetně zkresleného zvuku kytary, houkání zpětných vazeb a různého hvízdání a pištění. Meg přesně ví kdy má a kdy nemá bubnovat, trochu mi chybí k dokonalosti baskytara, ale tahle muzika co duo produkuje ji snad ani nepotřebuje. Tohle album mi připadá tak nějak uprostřed snažení, první album je hodně syrové a je na něm několik coververzí například od Boby Dylana a Roberta Johnsona. Tahle deska je ryze autorské dílo Jacka Whitea. Už úvodní skladba Dead Leaves and the Dirty Ground začíná hvizdem zpětné vazby vyhuleného zesilovače a následuje parádní riff a mně velice sympatický Jackův zpěv. Následuje radiový hit Hotel Yorba, kde jsou patrné vlivy country, přesně tak si představuji americkou skupinu. Většina amerických kapel se vlivu country nevyhne. Mexické vlivy si můžeme poslechnout ve skladbě I Think I Smell a Rat. Žádná skladba nepřesáhne čtyři minuty a neunavuje zbytečnými sóly. Na téhle desce zpívá výhradně Jack, Meg si zazpívala až na následujícím albu Elephant skladbu Cold Cold Night. Všechny skladby jsou hrané s ohromným nasazením, kterému odpovídá garážový zvuk a prostě vše co se mi líbí. Většina skladeb je hraná hodně tvrdě jeden příklad za všechny je skladba Aluminium, ze které slyším jak Led Zeppelin tak Sonic Youth. Mám rád všechny Jackovy projekty ať už sólové nebo se skupinami Raconteurs a Dead Weather.
I když mezi deskami jsou drobné výkyvy v kvalitě , já mám rád od těchto muzikantů vše, škoda, že Meg to nevydržela po psychické stránce a tak se nových věcí tohoto dua nejspíš nedočkáme. Tahle deska je pro mě za maximální počet.
↧
