Nazareth - Expect No Mercy

Po dvou experimentálních albech, koketujících mimo jiné s náznaky funky a disco music, se Naz vrátili k přímočařejšímu a agresivnějšímu (i když stále mírně experimentálnímu) soundu. Na tuto charakteristiku nejvíce pasují strhující "Expect No Mercy" nebo "Gimme What's Mine", razantní a s gustem podaná "Kentucky Fried Blues", tanečně odpíchnutá "Revenge Is Sweet" nebo funky rock "New York Broken Toy". Všechny disponují obrovskou, až sugestivní naléhavostí a velice plným zvukem (dobrá práce, Manny!). Odlehčenější a líbivější stránku alba pak reprezentují melodické glamové hitovky "Gone Dead Train" a "Place In My Heart". Velice potěšující je návrat bluesových elementů do výrazového rejstříku kapely (countryová dvanáctka "Busted" a už zmíněná "Kentucky Fried Blues"). Pomalý, slide kytarou a bluesovými sóly kořeněný kousek "All The King's Horses" jsou typičtí melodičtí Nazareth , při nichž má posluchač příjemný pocit, že věci jsou tak, jak mají být. Zřejmě ne náhodou tato skladba originální album uzavírá. Reedice z roku 2002 (30th Anniversary Edition) v bohaté bonusové části nabízí mimo jiné i dvě na CD dříve nevydaná béčka singlů - "Greens" a "Desolation Road". Obě jsou v podstatě stylovou kvintesencí celého alba a hlavnímu materiálu ostudu rozhodně nedělají. Expect No Mercy je svěží a nesmírně svižná deska, která patří v diskografii Naz k těm nejlepším. S odstupem času jsem si ji společně s následující No Mean City (kterou beru jako přímé pokračování ENM) oblíbil ještě více než klasická alba z let 1973 – 1975. Hodnocení je tedy nasnadě.