Když jsem před několika lety měnil aparaturu, tak jsem se byl podívat u jednoho kamaráda z jižní Moravy, jak to má doma on. Od studií jsem u něho nebyl, když jsem přijel tak mě zavedl ke svému kamarádovi do sousedního města a on mi pustil moje přivezená CD na jeho aparatuře. Byl jsem osloven, a něco podobného jsem chtěl mít doma. Jak jsme tak seděli a poslouchali tak jsem se jej ptal, co se mu líbí za muziku a on mi říkal, že má rád takové standardní věci jako Franka Zappu, Captain Beefhearta, ale nejvíce obdivuje Johna Zorna. O tomto saxofonistovi jsem věděl, že je to newyorkčan židovského původu a hraje hlavně na saxofon. Kamarád mi říkal, že těžiště jeho tvorby je moderní jazz a experimenty a taky hudba k filmům. Mimo jiné má vydavatelskou firmu Tzadik, kde dává prostor všem těm, kteří jej zaujmou. Taky jsem se dozvěděl, že vydává album snad každý měsíc. Chtěl jsem něco slyšet a kamarád vybral pro něj zajímavé desky ze svých asi sto dvaceti originál CD. Několik CD mi půjčil, abych měl představu, co tento muzikant dělá. Desky jsem si poslechl a nijak mě to neoslovilo, po čase jsem si desky vytáhl se šuplíku a asi jsem dozrál, hned první album se mi hodně líbí.
Tahle deska z roku 2007 má název Six Litanies For Heliogabalus a je na něm v podstatě jedna skladba rozdělená na šest částí. Na této desce doprovázejí Johna Zorna poměrně zajímaví hosté v čele s japonskou multiinstrumentalistkou Ikue Mori, kterou možná někdo zná z jejího projektu se zpěvačkou Haco, který nese název Raw. Dalším zajímavým hostem je bývalý zpěvák crossoverové kapely Faith No More Mike Patton. Tohle album je jako takové uctívání římského císaře, který si myslel, že je potomkem boha slunce Helia. Mike Patton a ostatní tři vokalistky střídají hlasové polohy od tajemného šepotu ala Gilli Smyth z Gongu až po něco podobného jak zpívá, nebo vyje Diamanda Galás na albu Litanies To Satan. Mike Patton předvede v některých částech parádní growling jak jej známe v podání death metalových kapel. Tahle deska je pestrá i po hudební stránce, vyžijí se posluchači avantgardy, moderního jazzu i death metalu. V prostřední části si můžete užít i chrámového vzývání boha v podání trojice vokalistek. Mike Patton tady dokazuje jaký je univerzální zpěvák. Tuhle desku doporučuji všem metalistům i posluchačům avantgardy. Rozhodně si přijdou na své.
Vím, že v tom množství desek, které John Zorn vydal je spousta lepších než je tato a proto ji dávám krásné čtyři hvězdičky.
↧