V roce 1971 jsem si začal na svůj nový magnetofon nahrávat hudbu, která mě zajímala. V té souvislosti mi kamarád na intru donesl subskripci jakéhosi klubu, kde nabízeli za úplatu nahrání pásku z desek na kvalitní aparatuře, popis skupiny Colosseum mě zaujal a jejich čerstvou desku The Collectors Colosseum jsem si přál mít nahranou. Když pásek přišel tak mě tahle kapela moc nezaujala, hrálo se tam na dechy a v šestnácti letech to jaksi nebylo to pravé, co mě na této desce a kapele zaujalo tak nejprve byl hlas a zpěv Chrise Farlowa a postupně bubeník Jon Hiseman a klávesák Dave Greenslade. Později jsem slyšel jejich koncert a to byla skutečně bomba. Taky jsem si přečetl v dobovém tisku, že tahle skupina hrála v roce 1969 v Praze v rámci Mezinárodního jazzového festivalu a základ kapely byl v Bluesbreakers Johna Mayalla. Vždy jsem toužil mít nahraná alba této první evropské jazz rockové kapely a po revoluci jsem si některé jejich desky koupil. Nyní mě potěšil fakt, že existuje komplet v boxu, který jsem si před hodinou objednal.
U téhle kapely by se názvem opus magnum daly nazvat první tři alba včetně záznamu z koncertu, pro mě je takovou jejich lepší deskou druhé album s názvem Valentyn Suite. Po vydání téhle desky hrála skupina v Praze, měl jsem to štěstí a mluvil jsem s lidmi, kteří na tom koncertě byli a před tím co viděli a slyšeli, si sedli na zadek. Možná tehdy cenzura nepracovala tak, jak v jiných případech, ale Colosseum a o deset let později Art Bears jim tak nějak utekli. Na tomhle albu se skupina prezentuje svou vlastní verzí kombinace rocku, jazzu a blues v tom nejryzejším provedení. Ve skupině hrají úžasní instrumentalisté, ať už výše jmenovaní tak za zmínku rozhodně stojí saxofonista Dick Heckstall-Smith, který rovněž začínal u Johna Mayalla. Co skladba to perla na první straně The Kettle je skladba tak tvrdá, že by většina metalových kapel bledla závistí. Nádherně smutné Elegy a Butty´s Blues jsou blues jak se patří. I když nezpívá Chris Farlowe, který nastoupil ke skupině po vydání tohoto alba, tak kytarista James Litherland má ten správný chlapský hlas. Když první strana je skvělá tak co říct o straně druhé, které vévodí třídílná indstrumentálka Valentyne Suite, tohle je skladba, která se nemůže oposlouchat. Výkony instrumentalistů jsou jedním slovem úžasné, to jak hraje Jon Hiseman ve druhé části Theme Two: February's Valentyne za doprovodu Davea Greensladea je nepopsatelné, a vždy když to poslouchám tak mi padne brada. Jedna z nejlepších desek, které vyšly koncem šedesátých let, odpověď na počiny Franka Zappy a Dona Van Vlieta.
Tahle deska je jednoznačně za maximum.
↧