Když jsem byl v roce 1997 na jejich koncertě v paláci Akropolis, tak jejich tehdejší novinka se jmenovala Soundtrack For The Blind (zvukový záznam pro slepé). Ten název byl příznačný, skutečně hudba k neexistujícímu filmu, kterou člověk nejlépe vychutnal se zavřenýma očima a představoval si obrazy scén. V té době s nimi ještě účinkovala Girova tehdy manželka Jarboe, krátce po tomto pražském koncertě se rozvedli a skupina se rozpadla. Každý se věnoval svým sólovým projektům, Jarboe mimo jiné udělala úžasnou desku s metalovými Neurosis a Gira vytvořil několik desek se sdružením Angels Of Light. Po skoro deseti letech obnovil Gira činnost se skupinou Swans a krátce na to vyšlo v roce 2010 vynikající album My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky a za dva roky na to ještě lepší album The Seer. Po vydání alba The Seer vystoupila skupina dvakrát v Čechách a jeden z koncertů v Brně na Flédě jsem měl možnost vidět a slyšet. Bylo to, tak jak píše Matouš, koncert měl formu tajemného obřadu, který je provozován na maximální hlasitost, místy až za prahem bolesti. Nečekal jsem, že by mohlo ještě něco následovat a tak mě překvapila informace, že kapela vydává nové album, které má výborné reference. Taky recenze na progboardu byla velice souhlasná, album jsem chtěl na vinylu a musel jsem si počkat.
Tohle album vyšlo jako 2CD nebo 3LP a má délku dvě hodiny, je to přesně koncertní délka. Na turné, které následuje je na programu i pražské vystoupení. Na tomhle albu je stejně jako na předchozím skladba, jejíž délka přesahuje půl hodiny. Na téhle desce se skupina prezentuje hudbou, která je takovým vyzrálým návratem k prvním hlučným deskám jako Filth, Cop, Greed a Holy Money, ale hudba o co je méně syrová o to je více hutná. První tři skladby jsou tak jak napsal předrecenzent taková girovská forma tvrdého blues. Mě hodně oslovila skladba Just a Little Boy (for Chester Burnett), která je věnována Howlin Wolfovi, tahle skladba graduje od poklidného vybrnkávání po něco, pro co nemám slov. V některých pasážích mi tato skladba přípomíná skladbu The End od The Doors. Další skladba A Little God in My Hands je opět girovské hlučné blues s nádherně rozvazbenými zvuky. Kapitolou samo pro sebe je Girův zpěv kdy řve, chrčí a chroptí i normálně zpívá. Nejdelší skladba na albu Bring the Sun / Toussaint L'Ouverture je pojetím vlastně hudba k filmu, skladba plná hutných riffů i psychedelických zvuků syntezátorů, vypjaté pasáže následují zasněné plochy a chorálový zpěv Michaela Giry. Velice zajímavá je hodně tvrdá skladba “She Loves Us!“, začátek skladby je plný tvrdých riffů a hutné basy, postupně přejde do něčeho, co se dost těžko popisuje hluky, zvuky a pazvuky se slévají, do toho uhrančivý Girův vokál stále opakuje slovo Hallelujah. Jedna z nejzajímavějších skladeb na albu. Mně hodně sedí tvrdá skladba Oxygen a zajímavá je i závěrečná a titulní To Be Kind, která končí hutnou zvukovou stěnou. Tahle deska patří k tomu nejlepšímu, co Michael Gira stvořil, a pro vstřebání všech písniček potřebujete desítky poslechů. Jak už tady bylo psáno, nejen pro mě je tahle deska deskou roku a už se těším na podzimní koncert ve Vídni nebo v Praze.
Moje kultovní kapela číslo jedna vydala album, které mohu zařadit do své soukromé síně slávy a takové desce dávám automaticky plný počet.
↧