Jak už jsem psal v recenzi na první a nejrevolučnější album této kapely, první poslech mě nijak nenadchl, asi jsem nebyl na tuhle hudbu ještě dostatečně zralý. Před několika, nyní bych měl napsat před dvaceti lety, jsem si CD od skupiny Faust půjčil od kamaráda, a následně první dvě zakoupil a loni jsem si obě jejich alba koupil na vinylu. Obě alba jsou revoluční nejen obsahem, ale i obal je uměleckým dílem. První album vyšlo na průhledném vinylu v průhledném obalu s rentgenovým snímkem ruky, na trhu je přesná replika od firmy Lilith, kterou vlastním. Druhé album je celé černé a na přední straně je plasticky provedený název alba „So Far“. Uvnitř je devět grafických listů, každá skladba má svůj grafický list. Grafické listy vytvořila německá malířka Edda Kochell.
Obal alba je černý a evokuje jistou návaznost na album White Light White Heat od newyorkských Velvet Underground. Tahle deska je takový hold monotónosti už úvodní skladba It's A Rainy Day, Sunshine Girl začínající těžkým rytmem a do to kytara Rudolfa Sosny a hlas pořád dokola opakuje It's A Rainy Day, Sunshine Girl. Skladba On The Way To Abamäe začíná kostelními varhanami, které následuje melodický motiv hraný na akustickou kytaru. Tahle skladba je velice vkusná a mně připomíná skladbu Julia Dream od Pink Floyd. Skladba No Harm je nejdelším kusem na desce, a její začátek temné bubnování podkreslené klávesami a trubkou, kytarový riff odstartuje změnu nejen rytmu, celá skladba přejde do monotńího opakování jednoho verše za doprovodu kytara, basa bicí s parádním sólem na saxofon. Titulní skladba je hodně podobná skladbě No Harm, začátek kakofonie smyčců a dechových nástrojů přejde do jazzového tanečního kousku, který se neustále opakuje. Pro začátek skladby Mammie Blues zvolila skupina značně znetvořený elektronický riff, který postupně přejde do monotónního převalování zvukových elektronicky tvořených smyček. Na začátku skladby I've Got My Car And My TV slyšíte kavárenskou melodii, ale po zapojení vokálu mi vzdáleně připomíná skladbu Franka Zappy America Drinks And Go Home z alba Absolutely Free. Tahle deska německých Faust představuje hodně revoluční počin, který budete dlouho vstřebávat. Některé skladby Picnic On A Frozen River a “Me Lack Space...“ možná inspirovaly umělce tvořící ve sdružení Rock In Opposition, například Henry Cow. Závěrečná skladba ...In The Spirit je klasická jazzůvka. Tahle deska patří k těm jak se o nich říká klasické a neoposlouchatelné.
Tahle deska nejlépe představuje německou avantgardní scénu a je také základní deskou stylu, kterému se začalo říkat krautrock. Téhle desce patří jednoznačně maximum.
↧