Ve všem mě lákala vůně dálek, dobrodružství a hlavně touha poznat nepoznané. Ten samý pocit jsem měl vždy, když jsem objevil neznámou kapelu a nový styl v kterémkoliv odvětví moderní hudby. Byl jsem nadšen, když jsem objevil kapely z okruhu Rock In Opposition nebo okruh kapel kolem Residents. Stejně tomu bylo, když jsem chtěl zmapovat hudbu i skupiny Dálného východu, nejvíce mě lákala a láká japonská a čínská scéna. Z japonské scény se sem tam něco objeví, ale čínská scéna je v Evropě takřka neznámá. Hlavní vodítko pro orientaci v těchto vodách mi jsou a byly seznamy od kamaráda, co prodává hudební nosiče z vydavatelství Recommended Records, Tzadik, Ad Hoc a další z tak zvané alternativní scény. O skupině Ruins jsem si přečetl právě v těch seznamech a zpočátku jsem neměl k této kapele zrovna kladný vztah. Když jsem si přečetl, že se jedná o improvizovanou hudbu postavenou na souhře basy a bicích, tak mi celkem dlouho trvalo, než jsem se odvážil si něco koupit a poslechnout.
Album Symphonica je svým způsobem pro Ruins netypická, když si k nahrávání před tímto albem pozvali k nahrání alba Saisoro britského free jazzového kytaristu Dereka Baileyho. Ostatní desky nahrála opravdu sestava basa bicí, kdy Tatsuya Yoshida občas zpívá smyšleným jazykem ve stylu kobaištiny francouzské skupiny Magma. Kobaiština má nějaký řád, ale Yoshidův slovník si nepamatuje asi ani on, ale nám co jsme poslouchali desky zahraničních skupin a nerozuměli jsme jim ani slovo, nám to nevadí. Album Symphonica nahrála tradiční sestava basa bicí a k nahrávání si Tatsuya Yoshida pozval hráče na klávesové nástroje Oguchi Kenichiho a vokalisty Emi Eleonolu a Kubota Akiho. Ženský vokál se v mnohém podobá Diamadě Galás a vůbec celá vokální linka je ve stylu oratorií, které zavedla francouzská Magma. Na albu je osm delších skladeb, které plynule navazují jedna na druhou, a vy máte pocit, že posloucháte jednu skladbu. První co vás zaujme tak to jsou bicí Tatsuya Yoshidy, s takovou lehkostí a nadhledem bubnovat umí podle mě snad jen David Kerman Daniel Denis nebo Chris Cutler. Za ty roky si Tatsuya Yoshida vysloužil přezdívku “japonský Chris Cutler“. Mně se líbí album celé a nemůžu vyzdvihnout nějakou skladbu nad jiné. Hudba Ruins je naprosto něco jiného, než na co jste zvyklí rytmus se mění snad každou vteřinu i melodie, když jsou přítomné, tak jsou jiné, všechno vychází z japonské tradice. To jaký je Tatsuya Yoshida mistr bubnování dokazuje na všech koncertech, dokonce několikrát vystupoval i v Praze. Velice zajímavá je skladba Prog Rock Medley na albu Refusal Fossil, kde hraje na bicí úryvky několika desítek art rockových hitů v čele s 21st Century Schizoid Man, musíte si ale dávat hodně velký pozor, abyste rozlišili, o jakou skladbu jde.
Tuhle desku jsem si od prvního poslechu zamiloval a hodnocení téhle desky je pro mě jedině maximum.
↧