Motto: „Here Is What Is“ - jamajské přísloví
Volně „Neřeš to, co tě čeká zítra. Důležité je to, co se děje teď.“
V roce 2007 se Daniel Lanois rozhodl nafilmovat hudební dokument pod názvem „Here Is What Is“. Na černobílém „pásu“ je zachyceno dvanáct měsíců Lanoisova pracovního života. Máme tak jedinečnou možnost seznámit se se způsobem Danielovy práce ve studiu, vidět ho na zkouškách nebo při koncertech. Součástí dokumentu jsou i rozhovory s Brianem Eno o společných tvůrčích přístupech, které později využili při společné produkci alba U2 „Unforgettable Fire“.
Za úžasné považuji záběry, které zachycují bubeníka Briana Bladea a jeho otce v kostele, když Brianův otec řídí baptistický sbor při zpěvu spirituálu „This May Be My Last Time“. Ale také úvodní devítiminutová „Lovechild“, kde se vynikajícím způsobem prezentuje klavírista Garth Hudson z někdejšího The Band. V průběhu sklady se ke Garthovi přidávají Lanois na pedal steel kytaru a rytmika Brian Blade s Daryllem Johnsonem.
Záznam vyšel na DVD a Daniel Lanois se rozhodl nejdříve nabídnout hudební stopu dokumentu formou placeného downloadu a teprve o čtyři měsíce později vychází hudební doprovod na CD.
Recenzent na allmusic.com album poměrně rozcupoval (2 ½ hvězdy). Já bych na Daniela nebyl tak přísný. Podle mého se jedná o typické lanoisovské sólové album – tedy plné mystiky a smutné krásy. Lanois opět začal více hrát na elektrickou kytaru, i když samozřejmě využívá i jeho nejoblíbenější nástroj, kterým je pedal steel kytara.
Na albu jsou ale patrné i gospelové prvky ve skladbách “Joy,” “This May Be The Last Time,” a “Where Will I Be”, kterou původně nahrál Lanois s Emmylou Harris na albu „Wrecking Ball“.
Z alba mám pocit, že Daniel Lanois tímto albem uzavírá určitou svoji hudební etapu. V příštích měsících, po vydání alba „Here Is What Is“, totiž začal připravovovat společný projekt s Trixie Whitley a Brianem Bladem pod názvem Black Dub. Klasická práce a nahrávání s kapelou umožnila Danielovy zvukově se na chvíli vzdálit od jeho hlavní domény – ambientu a do zvukové palety přidat reggae, dub a soul.
Album „Here Is What Is“ považuji za solidní album, bez výraznějších slabin. Ačkoliv jsem velkým lanoisovským fanouškem myslím si, že album nedosahuje významu svého předchůdce, alba „Belladona“. Případným zájemcům doporučuji shlédnout filmovou verzi, záznam na CD nemá takovou vypovídací hodnotu.
Vdeck škála 65/100
↧