Na druhé album Franka Zappy jsem narazil poměrně nedávno, okamžitě mě však uchvátilo. Určitě patří k největším hudebním pokladům vůbec. Těžce ironický text se naprosto shoduje s náladou hudby. Všechny prvky se opakují a utvářejí tak jedinečné a velice komplexní dílo.
Do děje nás uvádí song Plastic People, tak nějak říká, o čem bude celá deska. Pak přichází na řadu má vůbec nejoblíbenější pasáž. "Hrabě švestek" je hrozně super. Nápodobně i Call any vegetable. Ale deska je boží i dál. Obzvlášť zdařilí song je i Brown shoes don't make it. Nemá smysl se o albu rozepisovat víc, vše už bylo řečeno. Prostě je boží.
↧