Zamiloval jsem si francouzské kapely,již proto ,že se sem nic za mých mladých let nic nedostalo.Tato kapela je skvělá , něco mezi hard a progrockem ovšem jejich výraz je naprosto svůj .
Udivuje mne,že na jedničku,nebyl žádný ohlas.Proto si přiblížíme dvojku a narvu to do Vás až do konce,čili do šestky.
La mauvaise reputation - typický šanson z Francie,až někam Gilbert Becaud,ti se neztratí a úlet úplně jinam z rocku.Perfektní začátek.
Brume - To je jiná,vše založeno na vokálu,nádherná flétna a kytara a hoši stále jedou.Opět nás vyučují,jak se hrál progrock za mojich mladých bylo mi 25
Conplainte pourun narcisse - v této skladbě se nedá asi nic vyzdvihnout,asi jediné slabší místo na albu.
Le jardin des illusions - to je jiná bomba ,hammondy ,ostrý začátek ,naléhavý vokál srandička s dudama,kurnik ,to je ono proto je mám rád.Najednou nápad a hudba ,dá se říci muzika je tady.Tak tato kapela nám rozdává tu radost a potěšení.Miluju je.
Accroche-toi et suis-mui - nádherný vokál na začátku skladby,basa je na vrcholu celého alba,bože Ti hrajou,opět trochu flétna,mění rytmus a najednou mluvená balada.Lidi to je dílo.Strašně naléhavé,ale naprosto nekomerční,již jsem prohlásil,jsou svoji.
Au pays des grimaces - Pěkně nás straší v začátku skladby,pouze minutku a poračují ve starých kolejích.
Maneges et chevaux de bois - French šantán,to je ono.důstojný závěr alba,Vidím jasně Moulin Rouge a ty krásný holky naprosto jasně.
Album se strašně povedlo,možná,že jim nadržuji ale prvních 5 je u mne za5 hvězd.
↧