O kytaristovi jménem Keiji Haino jsem slyšel již dříve, a věděl jsem, že existuje a, že se jedná o kultovní postavu. Kamarád mi vyprávěl, že jej viděl hrát ve Francii na nějakém festivalu. Keiji Haino vystupoval sólo také několikrát v Praze. Co se týká jeho skupiny Fushitsusha, tak o této kapele jsem se dozvěděl taky od tohoto kamaráda, včetně sdělení, že se jedná o improvizovanou hudbu, a že jejich desky vycházejí v nízkých nákladech, a prakticky se nevyskytují v nabídkách internetových obchodů. Měl jsem štěstí a jejich třetí album z roku 1993 jsem objevil v jednom pražském bazaru. Desku jsem si okamžitě koupil a byl jsem plný očekávání, co se na mě vyvalí z reprobeden.
Na albu s anglickým názvem Allegorical Misunderstanding je deset skladeb, které jsou pojmenované Magic I až Magic X, na rozdíl od předchozího alba, kde je třináct skladeb bez názvu. Ve všech skladbách se jedná o kytarové improvizace, které jednou připomínají americké Sonic Youth a jindy se jedná o těžce free pasáže, které si dovedu představit na jakémkoliv jazzovém albu. Na téhle desce jsou zastoupeny hlavně kratší skladby, na jiných deskách jsou to nekonečné improvizace v délkách desítek minut. Na tomhle albu je přítomen i bezeslovný zpěv, představovaný ojedinělými výkřiky. Když jsem si album pustil poprvé tak jsem měl pocit, že poslouchám jednu skladbu, ale až po několikanásobném poslechu rozlišuji jednotlivé skladby. Tohle není rozhodně deska na jeden poslech, když si na album zvyknete, tak já na konci mačkám replay, abych si poslechl, to co mi předchozím poslechem uniklo. Na albu hrají vynikající instrumentalisté a Keiji Haino je z mého pohledu současná kytarová extraliga, jak na rockovém, tak na jazzovém poli.
Podle mě patří tahle kapela a tahle deska k tomu nejzajímavějšímu co jsem v poslední době slyšel a dávám jí maximum.
↧