Vždycky jsem miloval hru na akustickou kytaru a podvědomě jsem k hudbě se zvonivými kytarami tíhnul a vnitřně mě přitahovala. Když se pak navíc akustické kytary dostaly do rukou opravdových mistrů, přímo mě vzrušovalo to vzájemné prolínání, akordické výměny, rychlé tónové běhy a krása rozlamovaných akordů… A také mě velmi přitahovalo propojování akustických kytar s „elektrickým“ doprovodem, čehož se nám v následující recenzi dostane v plné míře…
Když jsem objevil spojení folkrockového písničkáře Roy Harpera s kytarovým mistrem Jimmy Pagem na tomto albu, mohl jsem stoprocentně předpokládat, že tohle spojení bude znamenat vynikající umělecký zážitek.
Rok 1985 nebyl pro ex-Zeppelina Page úspěšný. Kapela Firm navzdory s „hvězdnosti“ obsazení hrála jak v USA, tak v Británii před poloprázdnými sály a Page měl tedy zapotřebí najít si během té doby nějakou alternativu. Jeho kamarád Roy Harper chtěl v té době natočit nové album a tak jeho nabídka ke spolupráci přišla Pageovi opravdu vhod. A výsledek stál opravdu zato…
NINETEEN FORTY-EIGHTISH – nádherné flažolety v úvodu a pak krásná rozehrávka na elektroakustické kytary. Harperův hlas, nádherně znělý se zvláštním nosovým timbrem se v hrdinském pojetí zařízne do vašich uší. Jako oblak nekonečného kouře se nad touto výraznou melodií vine harmonická clona elektrických smyčců Nika Greena. Řeřavé elektrické kytarové tóny, které mají dokreslující charakter nám přivedou do hry Page, ale v tomto okamžiku má pouze úlohu sjednotitele hudební vize. Velmi osobité propojení akustické hudby s elektrickými prvky. V další fázi se změní koncepce. Vnímáme úderné akordy elektroakustické dvanáctistrunné kytary Roy Harpera a do toho vstupuje blyštivé a přiostřené tóny akustické kytary Jimmy Page. Harperův hlas se strašidelně rozlehne prostorem v šíleném echu kosmického nekonečná, což absolutně nečekáte… A jsou tu opět smyčce a Harperův hrdinský projev s jeho ironicky nakořeněným nádechem v hlase, zároveň s jakýmsi smutkem a ironizujícím patosem. Hlasově velmi vypjatá skladba neobvyklých harmonických proměn. Ale ještě stále nejsme u konce….
Přichází možná stěžejní část skladby. Úderné akustické kytary ve velkém stylu. Jsou elektricky preparovány, ale akustický zvuk nijak nepotlačují. Page do hry dostává svou zeppelinovskou identitu, ale zároveň zde vnímáte jakési španělské názvuky…
BAD SPEECH – Harperův hlas recituje nějaký zásadní text. Ve sdělení vnímáte dramatický obsah, aniž byste museli porozumět obsahu. Barva jeho recitovaného hlasu se připomíná s Ianem Andersonem s Jethro Tull a hlas doprovází podivná ozvěna a pískání….
HOPE – rychlé tónové výměny elektrické kytary v rychlých opakujících se tónech otevírají další příspěvek. Za bicími sedí Ronnie Brambles a basové tóny tvrdí Pageův spoluhráč s Firm Tony Franklin. Skladba je evidentní rockem, ale rytmika nijak agresivně neútočí. Vedle Harpera na kytaru na další kytaru pohostinsky hraje Nick Harper, jeho mladší bratr a na elektrickou kytaru Jimmy Page. Franklinovy basy bezpražcového nástroje opisují pod Harperovým hlasem melodickou linku. Tuto skladbu napsal Harper společně se svým kamarádem Davidem Gilmourem, v té době už bývalým Floydem
HANGMAN – akustické kouzlení dvanáctistrunné elektroakustické kytary opět získává prostor. Page do skladby implantuje kytarové party na elektrický nástroj s přeznívajícími tóny, zvláštních modulací. Velmi osobivé! Téma je dáno. Zpíváme-li o katovi, mistrfu popravčím, není to nijak veselé téma a nejenže Harperův hlas velmi účinně vyjadřuje pocity odsouzence před neodkladnou exekucí, ale také hudební doprovod je velmi účinně volen zajímavým aranžmá, takže se možná v nějakém derivátu najdete se zeppelinovskou Trojkou. Harper je ovšem natolik nezávislým a nezařaditelným tvůrcem a interpretem, že jakékoliv další připodobňování není namístě. Výtečné akordické výměny na akustickou kytaru a perokresba pageovských tónů. Harperův hlas má v sobě takovou míru obžaloby ale i vzteku a bezmocnosti. Z jeho emocionálního projevu to nemůžete neslyšet. Kytary jsou vynikajícím katalyzátorem gradujících okamžiků až do závěrečné katarze…
ELIZABETH – elektroakustická kytara opět kouzlí v nádherných akordických výměnách rozlamovaných akordů, těžko definovatelné melodické linky, ale harmonické základy jsou jedinečně nosné. Na bicí nástroje zde hraje Preston Heyman (známe ho z působení v poslední fázi Atomic Rooster) a ve hře je Jimmy Page na elektrickou kytaru. Nezasypává nás svými rychlými běhy, ale hraje spíše úsporně a s velkým výrazem v podání. Je zvláštní si Page vychutnat v jiném pojetí, než jak jsme notoricky zvyklí. Harper do skladby nahrál multiplaybackem vynikající vokální vícehlas, který se nese prostorem společně s kytarovým kouzlením a s modulovanými Franklinovými basy. Mocné činely a elektrické smyčce Nika Greena skladbu zakončují, společně se zvonkohrou a dunivými basovými nástupy…
FROZEN MOMENT – rozehrávané téma na akustické kytary má melancholický až ukolébávající charakter. Také Harperův hlas zní téměř v subtilně křehké podobě, V pozadí slyším jemný opar zvukové clony v echovaném prostoru. Kytarové tóny cinkají a zvoní, stejně jako připojené elektrické smyčce ve velmi decentním zapojení. Akustické hraní ve velkém stylu s úžasnou pokorou a výrazem. Cítím z něho velké vibrace….
TWENTIETH CENTURY MAN – akustické kytary jsou stále ve hře. Jejich přítomnost je ale živější a prolínavější a Page zde vnímáme ve větší čitelnosti. Harperův hlas má pojednou silnější vibráto a nosový přízvuk, rychle sed ale zase vráti do křehkého šeplání a dále se proměňuje. Opakující se kadence mollových a durových akordů vytváří zvláštní harmonické obraty, stejně jako playbackované Harperovy hlasy. Místy až strašidelná ozvěna přeznívajících hlasů je velmi sugestivní, ale není to laciní způsob jak upoutat pozornost, nýbrž velmi velmi citlivé prokreslování tématu. Harper se dokáže do své výpovědi opravdu velmi dobře položit a zní věrohodně….
ADVERTISEMENT (Another Intentional Irrelevant Suicide) – závěrečný příspěvek je zcela neočekávaný. Zní jako záznam z nějakého mejdanu. Ženské a mužské hlasy se navzájem smějí a potom jako situace zvážní a Harperův hlas zní absolutně, stejně jako rychle akcenty aplikovaných kytar. Do zvonění nástrojů teče voda a ozývají se podivné neznělé hlasy. Potom se rozbíhá další skladba, která má blíže nespecifikovatelný charakter. Harperův hlas se proměňuje jako v divadelní hře, kdy se zdůrazňují jednotlivé odstíny textu. Za bicími nástroji sedí Steve Broughton (Edgar Broughton Band). Teď konečně skladba získá svou organickou sevřenost. Jimmy Page hraje výtečný kytarový partr na elektrickou kytaru a Harper ho doprovází nenapodobitelnými kytarovými party s údernými hlasovými vstupy. Franklinova baskytara hraje zásadní basy a propojení Greenových kláves má v opakujícím se schématu sjednocující charakter. Možná nejzásadnější rockových příspěvek na celém albu. Zdráhám se zde mluvit o psychedelii, i když daleko v téhle skladbě k ní není. Schématický hudební motiv v němž to dusá, šustí a duní až do konce se šílenými závěrečnými ozvěnami deformovaných lidských hlasů, kde se ozývá kašel, dávení a pláč v šílené echované ozvěně a v závěru tekoucí voda a lidský hlas ukončují tento velmi zvláštní výlet….
Osobně jsem z alba nadšen. Pro Harpera mám slabost a spojení s Pagem, které není v jeho hudební působnosti jediné zde přináší zvláštní ovoce. Kdo máte rád práci s konkrétními zvuky ve stylu psychedelických Pink Floyd, nebo různé hříčky Syda Barretta, tak v určitých momentech se na albu najdete. Myslím si, že najít nějaký recept, jak vnímat a poslouchat Roy Harpera neexistuje. Je to opravdu velká a výjimečná osobnost, která dodnes působí na britské hudební scéně a je respektován pro svou autorskou a interpretační originalitu. Pochází z osmdesátých let a z mého pohledu výrazně vyčnívá nad dobové trendy a sound tehdejších skupin a zpěváků. Harper si prostě vytvářel a hrál svou hudbu bez nějakých nadějí na masový úspěch. Přesto se úspěch dostavil, i když nebyl měřen žebříčkovou popularitou nebo masovými prodeji jeho alb.
Na obalu alba Harper zdůrazňuje SPECIAL LOW PRICE... Asi to platilo jenom v Británii, protože u nás stálo album vydřidušské peníze a také
že "obyčejný člověk píšící hudbu pro obyčejné lidi". To už si přebere každý podle svého sám.
Harper je mimořádná persona britské elektroakustické hudby s folkovými kořeny a s rockovou identitou. Whatever Happened To Jugula? si pět hvězdiček plně zaslouží!
↧