Pokusím se napsat recenzi mé oblíbené japonské kapely. Haco frontwomenka souboru After Dinner produkuje hudbu, kde se její hlas proplétá směsicí nástrojů, různých zvuků, samplingu a také zvuků produkovaných na dětské hračky. Hudba souboru je těžko zařaditelná. Kritik časopisu Bad Alchemy v článku o koncertu After Dinner ve Francii o hudbě souboru napsal "Přistání ufónů by vedle toho bylo něco docela všedního". Hudba After Dinner je postavena na prolínání japonské hudební tradice s zvukovým experimentováním. Petr Slabý v encyklopedii Svět jiné hudby dále jejich tvorbu posal jako roztodivnou perkusivní ambaláž na hranici hračičkářství, snoubení manipulací s přednatočenými pásky s dadaistickou poetičností, křížení melancholie s ironií, jako několik rysů, charakterizujících nádherný mišmaš souboru, který pracoval s různorodým obsazením a inspiroval se vším, co bylo v dosahu. Haco šlo hlavně vytvořit originální, svěží a neoposlouchanou muziku. Se souborem tak hrála na syntezátory, pásky, miniaturní koto, klávesy, plastickou flétnu ale třebas i nůžky, vysavač nebo gumičky. Album Paradise Replica je dlouhé cca 29 minut ale do tohoto kraátkého času je vměstnáno tolik výborných nápadů a muziky, že na mne nepůsobí nikterak krátce. Oproti albu Glas Tube je Paradise of Replica více přístupné širšímu publiku posluchačů. Některé pasáže mi až připomínají prapodivný ale velice poutavý exeperimentální pop. Jinak mohu doporučit i sólové alba Haco a dívčí japonské trio Hoahio, kde Haco působí společně se sampleristkou Sachiko M. a hráčkou na koto Michiyo Yagi. Co se týče používání dětských hraček v hudbě jsou After Dinner mým velkým favoritem společně s mými dalšími oblíbenci francouzskými soubory Look De Bouk a Klimperei. Souboru by bylo pro mne hřích dát méně než pět hvězdiček.
↧