Temné, velmi temné album. Martin si vzal zpátky žezlo a to doslova, tady klávesy dominují, ale naštěstí k i kytarám se dává nějaký ten prostor.
Sacred Sound - nádhera, začne to skoro hned tvrdší pasáží, klávesy tu mají nový sound, který jsem na předchozích albech neslyšel, kytara melodicky kňourá, pasáž přejde do varhan jako z hororu Alfreda Hitchkoka a pak se to rozjede v kytarovou show podporovanou klávesy. Asi moje nejoblíbenější na tomto albu.
Red Dust Shadow - smutná, ponurá, nechoďte skákat z mostu, je to jen hudba. Příjemný melotron, který krásně zapadá do motivu
You never will - trochu slabší než ostatní, není to průšvih, ale na IQ standard to není takové
Born Brilliant - podobný případ jako předchozí, postrádám tam tu melodičnost
Harvest of Souls - příjemná, dlouhá, jsou tam pasáže, které by mohly vytvořit několik písniček dohromady, začátek je jemnější, vydrnkávání mi silně připomíná 12strunku Anthonyho Phillipse z období Trespass, konkrétně Stagnation. Pak pasáž "America" je chytlavý refrém. IQ se s tím dobře poprali.
Celkově je to fajn album, mám ho rád, sice nepatří jako celek do mého TOP od IQ, ale je to pořád na vysoké úrovni. Dávám mu 4*
↧