První počin skupiny Hanuman, která se záhy přejmenovala na Lied des Teufels.
Zvuk tohoto alba je charakteristický zejména velkým důrazem na klávesové nástroje, saxofon a flétnu a také úplnou absencí elektrické i akustické kytary.
Jádro alba tvoří tři deseti-a více-minutové skladby, které nabízejí zajímavé hudební nápady, střídání rytmů, dlouhé instrumentální pasáže, improvizaci a výborné texty.
První z nich, "Schädelstätten" (Křížové cesty), nabízí v pouhých dvou slokách děsivý obrázek mrtvé krajiny, ve které nás obklopují postavy v maskách, ze kterých čiší nenávist, hrůza a smrt. "Lidé jsou prachem světa", zaznívá tu. Brr. Hudebně se jedná o rozsáhlou variabilní koláž, kde dochází k souboji varhan a saxofonu. V prostřední, meditativní části zní uklidňující (zneklidňující?) flétna.
Má oblíbená skladba, při které se dá jako obrazový průvodce použít "Triumf smrti" od Pietera Bruegela.
"Machtwechsel" (Výměna moci) ubírá na intenzitě a předkládá dlouhé instrumentální pasáže (saxofon-varhany-flétna-klavír).
"Lied des Teufels" (Ďáblova píseň) je elektrickým předchůdcem akustické skladby, nahrané o dva roky později. Její název se posléze stal i novým jménem skupiny. Zpívá se tu o ďáblu, strachu, trestu, penězích. Jen původní závěrečný text (zní jako dětská říkanka "chodí Pešek okolo") byl v nové verzi pozměněn v meditativní, až mírně filozofující únik před nebezpečnými myšlenkami do světa hudby.
"Taue der Fremdheit" (Odcizení roztává) rozebírá - opět na klávesově-saxofonově-flétnovém podkladě - mezilidské vztahy, odcizení, hledání cesty k druhým lidem, ale především k sobě samému.
Závěrečná "Sonnenaufgang" (Východ slunce) je pro mne kvůli rozsáhlým a někdy až kakofonním improvizacím asi nejméně stravitelná věc, i když někdo v ní zalíbení určitě najde. Text se zabývá podobnými tématy jako první skladba - násilím, hrůzou... Depresivní záležitost.
Album je od svého následovníka značně odlišné. Hudebně mi někdy docela připomíná Van der Graaf Generator. Nebýt následujícího alba Lied des Teufels, hodnotil bych plným počtem.
↧