Začátkem roku 2009 Kiss ohlásili nové album po jedenácti letech s názvem Sonic Boom. Ještě před vydáním se členové KISS k tomuto albu vyjádřili. Nejvíce pozornosti asi přilákal komentář Gena Simmonse, který prohlásil, že Sonic Boom je nejlepší album Kiss za posledních 30 let. Tak jako každý fanoušek Kiss jsem byl na toto album zvědavý.
Hned po doznění první skvělé písně Modern day delilah z obdivuhodným riffem jsem cítil, že poslouchám jednu ze starších desek Kiss . Následuje Russian Roulette, která zajímavě střídá tempa a basové výplně také stojí za zmínku. Paulova Never enough znovu poukazuje na klasičnost tohoto alba a Genova Yes I know má velmi pozitivní náladu. Stand je klasická stadiónová vyřvávačka podobná poněkud starší God gave rock n´roll to you. Při poslechu Hot and cold mě zaujal úvodní riff, bohužel sloka není poněkud výrazná, refrén průměrný a z toho plyne, že je to asi nejslabší píseň alba. Ke zpěvu se dostává i bubeník Eric Singer ve skladbě All for the glory. Paulova Danger us je klasická rocková vypalovačka s neuvěřitelným kytarovým sólem. Extra dunícím riffem začíná nejmetalovější skladba Im an animal v podání Gena Simmonse. Tommy Thayer je poprvé za mikrofonem ve skvělé When lighting strikes a desku ukončuje Say yeah, která má asi nejhitovější potenciál ze všech písní. Obal desky je velice jednoduchý, ale přesto vypadá skvěle a přesně tohle fanoušci chtějí. Sonic Boom mě opravdu mile překvapilo, tato deska je nezbytnou součástí každé metalové sbírky.
↧