Jethro Tull si na Minstrel... vzali z každé své předchozé éry něco - hardrockové riffy, progresívně rockové cítění, jistá dávka teatrality, do jejich hudby vpluly folkové vlivy. Deska patří kompozičně určitě k nejvyspělejším a nejnáročnějším dílům JT vůbec a i když se kapela vrátila ke kratším písňovým formám, epos Baker St. Muse dokazuje, že i zde dokázala vystřihnout ambiciózní, po všech stránkách výpravný epos. Z opačné strany útočí Cold Wind to Valhalla, mistrná exhibice vkusně zaranžovaných akustických kytar. Zejména Barreho kytara je doslova všudypřítomná - myslím, že právě tady ukázal plně svoje mistrovství a souznění s ostatními nástroji. Za poslech pak jistě stojí i bonusy na vydání z r. 2002, hlavně první Summerday Sands a March of the Mad Scientist.
↧