Někdy se desky, které se vám líbí už na první poslech, po čase ohrají. To rozhodně není případ "BAHAMUTU" od newyorčanů Hazmat Modine.
Tato banda muzikantů pod vedením neotřelého frontmana Wadea Schumana předkládá posluchačům směsici hudby na pevném bluesově/swingovém základu a je natolik různorodá a zároveň drží tak svěle pohromadě, že prostě nemá šanci začít nudit. Pokud už totiž člověka neosloví hudba, pak Schumanův vokální projev určitě ano. Jeho typicky bluesový, neškolený hlas, se kterým ovšem kouzlí v různých polohách a kterým vyluzuje různé zvuky a skřeky člověka nenechá chladným a vyloudí úsměv u nejednoho suchara.
Také texty mne docela dobře pobavily. Jeden příklad za všechny: titulní skladba "Bahamut" je pojmenována podle bájné obludy Behemota. Názory, jak takový Behemot vypadal, se různí:
"No one has ever seen Bahamut
Some think it's a fish
Some think it's a newt
All we know is that the lonely Bahamut
Floats endlessly through all time and all space
With all of us and everything
Floating in a single tear
Of his eye..."
Nesmírně pohodová muzika, která bude asi nejlépe pasovat do irsky vyhlížejícího klubu, kde si s kamarády dáte pár Guinessů a panáka starého vizoura a "zapaříte" si před pódiem.
Mí favorité: Yesterday Morning, It Calls Me, Bahamut, Broke My Baby's Heart, Everybody Loves You.
Dávám naprosto plný počet bodů za originalitu a také proto, že nové album "Cicada" je přece jen o pomyslný stupínek níže.
↧