Začalo to vlastně hádankou. Přišel za mnou kamarád, milovník blues, soulu a gospelu a přinesl sebou elpíčko. S poněkud záhadným úsměvem řekl, ať zkusím hádat, kdo zpívá. Pustil mě první skladbu….
Po několika minutách jsem opatrně pronesl, že by to mohla být Christine McVie doprovázená Fleetwood Mac. Kamarád se vítězoslavně usmál a řekl, že jsem vedle. Další pokus o Elkie Brooks také zamítl a řekl, že to neuhodnu, že je to nová zpěvačka, která ho dostala a že ho zajímá, co já na to. Osmdesátá léta už byla pěkně rozběhnutá, ale tahle hudba neměla trendové znaky této doby, i když zvukem se do sedmdesátých let jaksi nehodila…
Album Diamond Life jsem si časem pořídil a musím konstatovat, že už doma u mě notně zdomácnělo. Ortodoxní rocker asi namítne, že poslouchám popík, ale já to tak nevidím. Tahle ingredience mnoha chutí, vůní a nálad má do prvoplánového podbízivého popu dost daleko a myslím, že bychom mohli hovořit o jisté stylovosti. K albu se rád vracím a tak se chci o svoje pocity teď rozdělit s vámi…..
SMOOTH OPERATOR – rytmicky vyvážené percussion klapou a šlapou ve správných etnických proporcích a zvolna se k nim připojí důrazná baskytara v nijak nekomplikovaných strukturách. Zpozadí slyším elektrické piano a mírně náladový saxofon a už je tu i sametově krásný ženský hlas. Je v něm trochu smutku, trochu podmanivosti, trochu erotického zabarvení a emoční vlny. Kytara hraje sekané doprovody a hlavní slovo přebírá saxofon. Zní velmi suverénně a má výtečný barevný sound. Mollová tónina je pro skladbu velmi určující, stejně jako už zmíněná klapavá rytmika. Skladba má hitové ambice, ale pořád je zde spousta samonosného soulového prožitku a ten já můžu…..
YOUR LOVE IS KING – saxofon má táhlý až vemlouvavý tón, jazzová praxe vypilovaného sólisty je dost zřejmá. Instrumentace se příliš nemění – elektrické piano, baskytara, bicí nástroje, percussion a hladivý hlas. Vidím její velké oči, které se sice nesmějí, jako její tvář, ale cítím se být v jejím područí. Dělají to ty řasy, ty vláčné pohyby souměrná postava, hladivé dlaně a představa jejího exoticky snědého těla. No myslím, Sade, že jsi mě dostala, tak jako tenkrát, ale tenkrát jsi měla pětadvacet a dneska – vlastně přesně tolik jako moje žena….
HANG ON TO YOUR LOVE – výraznější zrychlení a rytmický oživená struktura. Baskytara zde hraje významnou úlohu a přejímá skoro roli kytary, která zde hraje drolivé doprovody a dusající bicí a percussion dotvářejí ty podmanivé rytmy. Elektrické piano jemně cinká a perlí, vnímám ho, ale nijak se nedere do popředí. K hlasu Sade se připojují další sboristky, tak jak to v soulu a ve funku má být. V mezihře se ozve klasický klavír s mírně temperovaným tónem, ze kterého prýští jazz a kytarové přiznávky se zase smáčejí ve funku. Dobře zaranžované, melodické i rytmické nástroje šlapou, zvoní a duní a vytvářejí spolehlivý hnací motor pro tuhle drobnou snědou krasavici s jedinečným hlasem…
FRANKIE´S FIRST AFFAIR – kontemplativní saxofonové snění doprovází elektrické piano, tikot percussion a Sade napůl zpívá, napůl deklamuje a pohrává si se svým hlasem v neuvěřitelné subtilní lehkosti. Krásné hlasové výjezdy, ale bez exhibičního ječení nebo předestíraného zalykání. Mám pocit osamělosti uprostřed hlučícího davu. Spousta tváří, které mě míjejí a já pořád někoho hledám a nemohu ho najít a stále se propadám do jakési beznaděje. Hudba moje pocity dostatečně zvýrazňuje a podmanivě koloruje. Pěkné rytmické akcenty jsou jedinou změnou v opakovaném schématu. Zvláštní…..
WHEN AM I GOING TO MAKE A LIVING – napětí přináší zvýraznění další rychleji a rytmicky výrazněji zaranžované skladby. Jazz, soul a velmi přesné kytarové proměny akordů. Kytara zde působí jako součást rytmické sekce – žádná sóla, žádné drhnutí riffů nebo ohýbání tónů. Zato klavírní práce je velmi přesná čistá, stejně jako saxofon, který přejímá prostor k sebevyjádření. Etnické frázování má zvláštní těžko napodobitelnou polohu, je to podmanivé a strhující…..
CHERRY PIE – tak tady mám pocit, jako kdyby k Sade přišel na hudební návštěvu Herbie Hancock se svými soul-funk-jazzovými kouzly. Velmi silný rytmický základ s polyrytmickými lichými dobami. Melodie není čitelná. Ostatně nehraje zde zásadní roli. Sade si ji vytváří sama a aranžmá skladby jí k tomu nahrává zcela jedinečným způsobem. Velmi silný příspěvek na albu s famózní atmosférou i muzikantskými nápady. Text sice nepřináší nějaká filozofující témata, ale i o třešňovém koláči se dá zpívat s jistým zaujetím, ostatně kdo by v téhle hudbě chtěl sledovat textovou stránku. Hladivé, mazlivé, čarovné a opět eroticky lechtivé. Sboristky odpovídají za hlasem frontmanky a aranžérské pikantérie nástrojových zastoupení jsou neuchopitelně jedinečná….
SALLY – výrazné zpomalení. Saxofon kreslí osamělost nedělních dopolední v životě samotáře. Zvláštní harmonické struktury a také těžko zpívatelné hlasové polohy. Baskytarista hraje velmi stylově. Je si vědom své role a předjímá další hudební obrazy s pojednou zvýrazněnými bicími a klavírními akordy. Smuténky a pohled člověka, který čeká na někoho, kdo nepřijde a mezitím venku prší a kapky stékají po skle a samotářka neví jestli pláče ona, nebo mokrá okenice. Sade má velmi podmanivý projev a v téhle fázi skladby si to uvědomuji v ještě zostřenějších konturách. Přemýšlím, kdo by u nás dokázal takhle zazpívat a nikdo mě nenapadá. Vlastně jenom jedna jediná a o to bolestnější je, že víme, že už se o to nikdy nepokusí, že Zuzko Navarová….!?
I WILL BE YOUR FRIEND – do soulu nám vstupují latinskoamerické nápady mírně zrychlené samby. Máme zde další vyznání a skoro by se dalo napsat vysvlékání z pocitů. Táhle, mazlivé, naříkavé a percussion si rychle získávají prostor, stejně jako závany saxofonu a modulace tónu elektrického piana. Prolínání hlasů zní velmi příjemně a mírný houkavý dozvuk má blíže nespecifikovatelný půvab, kouzlo nechtěného…..
WHY CAN´T WE LIVE TOGETHER – a máme tu poslední skladbu. Otevírají ji conga, jsou mírně naechovaná a rozléhají se a už je tu důrazný basový riff hraný v unisonu s elektrickou kytarou a teď se zde poprvé objevují i hammondky. Mají chladivou barvu. Dobře preparovaný rytmický postup. Sade vstoupí do tohoto výrazného instrumentálního tématu zesíleným hlasem ve výškách a pak se zase vrací do své střední polohy. Možná zde máme (vyjma první skladby) asi nejmelodičtější skladbu na albu. Třebaže čekáme, že tahle santanovská atmosféra vyvrcholí nějakým raketovým nástupem elektrické kytary – nestane se tak. Kytara si sice zahraje ornamentální téma v pozadí, ale do popředí nevstoupí. Všechno drží krásně pohromadě, nic nevyčnívá, snad jenom vokální projev Sade a s tím počítáme. Nástroje hrají s pokorou, smyslem pro detail a se stylotvornou vášní. Vynikající závěr alba….
Později jsem viděl Sade na DVD záznamu a musím konstatovat, že to byla moc příjemná a vyvážená hudba po všech stránkách. Muzikantské doprovody byly šité přímo na míru a spojení etnických hudebníků s bílými hráči zase jednou prokázalo velkou životaschopnost. Později jsem slyšel ještě i další její alba, ale nejvíc vibrací jsem ucítil u tohohle debutu. Pražský koncert jsem bohužel neviděl a tak nemohu sdělit dojmy, o které jsou bohatší ti, kteří to viděli a slyšeli na vlastní oči a uši.
Nechám si mírnou rezervu a dám plně zasloužené čtyři hvězdičky!
↧