Hned na začátek poznamenám, že umělci, kteří v současnosti působí už nějakým třicátým rokem, nebo i více, málokdy vydají i nyní skvělé album, které se svou kvalitou a nápady může rovnat svým předchůdcům, třeba z 80. let. Toto je podle mě výsada několika málo umělců, které můžem spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ně se (bohudík) řadí právě i Mötley Crüe.
Saints of LA je deska (a toto vyjádření mi prosím odpusťte), která v roce 2008 všem mladším rock/metalovým kapelám "natrhla prdele" a ostatním starším kolegům ukázala směr, jak se to má dnes dělat.
Moderní zvuk, skvělé nápady staré školy, to je to co tuto desku zdobí. Slyšíme zde jednozančný skladatelský rukopis "kapelmajstra" Nikkiho Sixxe (je opět ve formě), humpolácký groove mašiny za bicími Tommy "úder jako kráva" Lee. Skvělé riffy a sóla nesmrtelného Micka Marse (ten mě vždy příjemně překvapí). A Vince Neil? Jeho zpěv to už je o zvyku, já si ho za ten čas i oblíbil.
Třeba titulní skladba Saints of Los Angeles se stala již doslova legendární peckou. Působivý riff a chytlavý refrén zabalený do moderního a hutného zvuku tak jak to má dnes vypadat. To si pak fanoušek jako já může pouštět i 3x denně. Další želízka v ohni jsou Face down in the dirt, Motherfucker of the year, která vynikají právě tím moderním zvukem dneška a rukopisem staré školy Mötley Crüe. Hitový potenciál má i White trash circus. Dá se říct, že fanoušky kvalitní muziky pobaví všechny skladby na desce, ať už je to zatěžkaná The Animal in me, či vtipná Chick = Trouble.
Je nad slunce jasné, že Saints of LA, je po skoro 20 letech konečně kvalitní deska, kterou Mötley Crüe v původním složení vydali.
Pro "rock n´roll staré školy" je tohle zásadní deska současné doby.
↧