Ozzy Osbourne - No Rest For The Wicked

Na prahu čtyřícky Ozzy chytil další, již třetí dech a sehnal si novou zbra� a vyrazil s ní znovu dobýt svět a to se mu doslova podařilo. Tohle, do té doby zřejmě nejtvrdší, Ozzyho album se stalo odrazovým můstkem pro závratnou kariéru mladého Zakka Wyldea, jehož charakteristický zjev a kytarový um z něho udělal přes noc metalovou ikonu přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ale i samotný Madman se tentokrát zdál v lepší psychické pohodě než kdykoliv předtím, a tak vcelku v tajnosti a daleko od mediálních tlaků a dychtivých očekávání vznikalo nové studiové album, na kterém se Ozzy znovu předvedl ve výtečné formě. Album No Rest For The Wicked bylo jednoznačným krokem směrem od pompézních produkcí z časů The Ultimate Sin k syrovému a o poznání divočejšímu hard ´n´ heavy konce osmdesátých let a stálo zejména, kromě Ozzyho nezaměnitelného projevu, na nespoutanosti a charakteristickém kytarovém rukopisu blonďatého dravce. Už pilotní singl Miracle Man, jehož video se nahrávalo na britském území v útrobách gotického kostela, do kterého odvážný režisér nechal vpustit kromě rozparáděných muzikantů také desítky růžovoučkých podsvinčat, měl dát všem pánbíčkářům jasně na srozuměnou, že Madman je zpět. Skladba je úderná, rychlá, s typickými Zakkovými vyhrávkami a hvízdanci – tedy sebevědomý vstup na scénu jak se patří, navíc jasný příklon Ozzyho repertoáru směrem k tvrdosti. Druhý singl Crazy Babies s dětskými vampy ve svém obrazovém provedení však nebyl příliš dobrou volbou. Myslím, že album obsahuje mnoho lepších skladeb. Tak například přehlížená avšak plná hitových ambicí se mi jeví hned druhá Devil´s Daughter, která obsahuje vynikající zpěvovou linku gradující v glammetalovém refrénu nebo našláplé inferno Breaking All The Rules s jedním z nejlepších Zakkových riffů. Vrcholem je pro mne jednoznačně Bloodbath In Paradise, která na mnoho let dopředu korunovala Zakka Wyldea na post šílencova dvorního kytaristy. Skvělá je i těžkotonážní balada Fire In The Sky. Retrospekce divokých pokoncertních večírků plných drog a groupies z nedávné Ozzyho minulosti – to je Tatooed Dancer. Téma jeho věčného boje obsahuje jak jinak než Demon Alcohol. Na závěr si dovolím tvrdit, že No Rest for The Wicked, které nastartovalo další část Madmanovi sólové dráhy, já osobně považuji za mnohem údernější, plnější energie, než všemi velebené No More Tears. Dostvává proto víc než pět hvězdiček, kterým bych ohodnotil jeho následovníka.