Boomerang - Boomerang

Mark Stein nedokázal najít vhodnou náhradu k odvrácení zániku Fudge, a jak sám po letech osvětlí, ani dost sebevědomí na sólový projekt. Vpravdě podivné počínání. Skutečný Mistr si nebyl jist svým mistrovstvím, zatímco o něm nikdy nezapochybuje žádný z neumětelů, co jich každá doba přinese nespočet... A s notnou dávkou nemístné skepse Stein vzpomíná i na projekt Boomerang, pro který si neváhal vybrat absolutně neznámé spoluhráče. Z nich zaujal zejména kytarista Ricky Ramirez, v době vzniku alba teprve šestnáctiletý. Na zbytečně krátkém eponymním debutu (stranou nepochopitelně zůstal i bezvadný Montreal Jail) však ve své roli obstál se ctí. Album je pestrou mozaikou, složenou z těch nejžádanějších hardrockových ingrediencí. Během půlhodiny se opakovaně dostane jak na těžkotonážní jízdu, které dominují Steinovy hammondy a jeho naléhavý zpěv, tak na krasosmutné klavírní balady, ale i špetku pohodové akustiky nebo znamenitou bluesovku se zdvojenými vokály, které s nedostižným frontmanem sdílel Jo Casmir. Bez zbytečných řečí, album je zaručenou volbou pro všechny milovníky 70’s hard rocku. Krátkou poznámku tak už jenom ke druhé ze Steinových balad Brother’s Comin’ Home, která je holdem válečným veteránům. Kolik podobných songů v době vrcholícího odporu k válce ve Vietnamu v Americe vzniklo, nevím. Nepřekvapilo mě však Markovo počínání o třicet let později, kdy se po teroristických útocích z 11. září vrátil na scénu vlastní verzí písně America The Beautiful. Hojně vysmívaný vlastenecký patos je v jeho případě všude, jenom ne na svém místě. PS: Vanilla Fudge byli inspirační studnou mnohým, i ze zapomenutého Boomerangu ale mohla čerpat jedna z pozdějších sestav Deep Purple.