DruhĂ© album vydal Nick Drake 1. listopadu 1970. Dnes, po vĂce neĹľ 30-ti letech od vydánĂ je toto album vyzdvihováno do nebes jako jeho nejlepšà deska.
Je podstatnÄ› optimistiÄŤtÄ›jšà a odlehÄŤenÄ›jšà neĹľ debut, nedržà se tolik folkovĂ©ho základu. Naopak, nabĂrá ještÄ› vĂce jazzovĂ˝ch vlivĹŻ.
To se odrazilo i v aranĹľĂch. HostĹŻ je vĂce, opÄ›t z Ĺ™ad Fairport Convention (Dave Pegg - baskytara, Dave Mattacks - bicĂ, Richard Thompson - kytara), ale i ĂşplnÄ› odjinud - Velveťák John Cale (viola, piano, celesta, cemballo), tĂ©Ĺľ dva pianistĂ©, hráč na saxofon a flĂ©tnu, doprovodnĂ© zpÄ›vaÄŤky.
AÄŤ producent Joe Boyd chtÄ›l Drakeovu hudbu dostat pĹ™ed širšà publikum, sám Drake mu to nijak neusnadnil. UĹľ jsem zmĂnil, Ĺľe album nenĂ tak posmutnÄ›lĂ© jako debut, to ale ještÄ› neznamená, Ĺľe by bylo o mnoho pĹ™ĂstupnÄ›jšĂ. Drake totiĹľ vĂc sázĂ na náladu, neĹľ na chytlavĂ© melodie a refrĂ©ny. TakĹľe album vyĹľaduje soustĹ™edÄ›nĂ˝ poslech, pokud z nÄ›j opravdu chcete nÄ›co mĂt. Jinak okolo Vás bÄ›hem 40-ti minut doslova proteÄŤe a jeho kvality Vás zcela minou.
Na albu najdeme tĹ™i instrumentálky - ĂşvodnĂ introduction, pátou Bryter Layter a závÄ›reÄŤnou Sunday. ZpĂvanĂ© pĂsnÄ› snad ani nemá cenu rozebĂrat jednotlivÄ›. Všechny jsou plnĂ© kĹ™ehkĂ˝ch, na prvnĂ poslech nevĂ˝raznĂ˝ch melodiĂ, jistÄ› zaujmou obÄ› Hazey Jane (Ĺ™azenĂ© nejdĹ™Ăve rychlejšà Part Two, pak teprve pomalá Part One), jazzová Poor Boy (vĂ˝bornĂ˝ klavĂr Chrise McGregora, tĂ©Ĺľ vokály Pat Arnold a Doris Troy), i obÄ› vÄ›ci s Johnem Calem (Fly, Northern Sky.
Texty jako by se odvĂjely od poÄŤasĂ, pĹ™Ărody a pĹ™ĂrodnĂch zákonĹŻ. PĹ™ĂrodnĂ© dÄ›je vstupujĂ do pĂsnĂ zcela pĹ™irozenÄ› a ovlivĹ�ujĂ autorovu vĂ˝pověď a cĂtÄ›nĂ. MoĹ™e a obloha splĂ˝vajĂ v jedno, mÄ›sĂc a hvÄ›zdy to vše pozorujĂ. VĂtr si pohrává s listĂm, kterĂ© ještÄ› nespadalo ze stromĹŻ. Po mÄ›stÄ› se toulá Nick Drake, lehce omámenĂ˝ tĂm všĂm. MateriálnĂ stránka Ĺľivota pro nÄ›j moc neznamená. RadÄ›ji nechá svĂ© myšlenky unášet vÄ›trem do neskuteÄŤnĂ˝ch výšin severnĂ oblohy. Sám, nikĂ˝m nerušen. 'Co se stane ráno, kdyĹľ je svÄ›t tak pĹ™elidnÄ›nĂ˝, Ĺľe se ani nemĹŻĹľeš podĂvat z okna'. Na tĂ©hle desce hrálo moc lidĂ, to uĹľ přÚtÄ› nebude zapotĹ™ebĂ.
↧