Bon Jovi - Blaze of Glory (Jon Bon Jovi)

Motto: „Nejlepší album skupiny BON JOVI, protože není od ní.” Bon Jovi byli a jsou vyloženě „stadiónová” kapela pro široké masy, která hrála a hraje líbivý popík, tvářící se tvrdě, díky metalovějším aranžím a zvuku. To neznamená, že by se mi některé jejich hity taky nelíbily; jako první jsem od nich slyšel v roce 1982 "Runaway" a dodnes ji mám rád. Na druhou stranu bych si ale nikdy nepořídil jejich řadové album (jednou jsem to udělal a hned „šlo”), leda dobrý výběr... A už se dostáváme k "Blaze Of Glory"... Sólová nahrávka frontmana skupiny Johna Francise Bongioviho (alias Jona Bon Joviho) se, podobně jako o sedm let mladší "Destination Anywhere", od produkce jeho domovské kapely přeci jen v lecčem liší. Společným jmenovatelem je jistě hlas zpěváka, který mi byl vždycky sympatický (a myslím, že má na úspěchu písní, v nichž zní, velký podíl), taky autorský rukopis Jona je znát. Ale celková westernová nálada, neúčast dalších členů (hlavně Richieho Sambory) a tím absence jejich vlivu na aranže skladeb, stejně jako pestrá směsice hostů, často zvučných jmen, to všechno dost odlišuje toto album od „pravých Bondžováren”. Právě duch Divokého západu je tím hlavním kořením, které dodává novou chuť celému počinu; ať už jde o indiánské motivy anebo vliv country, inspirace westernem "Young Guns II" (kde si Jon i zahrál) albu sluší... Ve své sbírce ho mám taky a považuji jej za excelentní přírůstek.