Saxon - Innocence Is No Excuse

Od poloviny 80. let vzrůstající obliba „amerického” glam metalu zapříčinila větší či menší změny stylového směřování mnoha evropských spolků a (podle mě) to často bylo spíš „na škodu věci”... K těm, jimž nový směr ublížil, bych ze známějších přiřadil švýcarské Krokus, německé Accept, z Britů například Tokyo Blade; naopak ti, kdož tu změnu ustáli, nebo jim dokonce (alespo� na chvíli) prospěla, byli Def Leppard, „nestoři” Whitesnake a například také Saxon, zejména se svým albem "Innocence Is No Excuse". Pro mě byla tato deska na dlouhou dobu nejlepší nahrávkou skupiny vůbec a i dnes, kdy už to neplatí, patří mezi mých „TOP5” od „Sasů”. Pro úplnost musím dodat, že v 90. letech kapela nezůstala v centru mé pozornosti, takže jsem její počiny z té doby nesledoval tak, abych je mohl regulérně posuzovat a hodnotit; znám lépe zas až alba z tohoto tisíciletí... Ale zpět k „Nevinnosti, která není omluvou”... První strana nemá chybu. Výborný začátek úvodní "Rockin’ Again" doslova „vtáhne do děje”; a že se toho děje dost! Jedna pecka střídá druhou, melodické a šlapající skladby s hutnými riffy, patřičně tvrdé i chytlavé, technicky výborně zvládnuté; jen už ne tak „neučesané”, jako na albech z počátku 80. let (1980 - 1982), což je pro mne jediný, lehounký stín, na jinak osl�ující záři této nahrávky... Také druhá strana začíná skvěle. "Broken Heroes" je jednoznačný hit a velice kvalitní píse�, navíc s textem „k zamyšlení”... Ani další věci strany B nejsou vyloženě špatné, přeci jen však za „áčky” poněkud zaostávají; řekl bych, že jim chybí nápaditost a pestrost předchůdců, takže se zdají navzájem podobnější anebo přesněji, střiženy podle stejné šablony... Nedokážu to lépe vyjádřit a i když je od sebe lze rozlišit, splývají mi v jeden celek, který začíná dokonce nepatrně nudit... I přesto ale nebudu s udělením 5 hvězd váhat, protože první strana si jich zaslouží alespo� 6, druhá 4 (a díky "Broken Heroes" 4,5), takže je to jasné...