Mám hodně rád tvorbu Franka Zappy a Captain Beefhearta, ale nepatřím k ortodoxním zappistům. Z celého Frankova tvůrčího období se mi nejvíce líbí to, co stvořil v šedesátých a sedmdesátých letech a za posluchačsky nejpřístupnější považuji právě tu etapu mezi lety 1973 až 1977, kdy vznikla i tato deska.
O existenci této desky jsem se dozvěděl na Antidiskotéce Jiřího Černého na kolejích Brno Purkyňova. Z toho co tam pouštěl za tituly tak mě zaujala skladba Shine On Your Crazy Diamond od Pink Floyd, Little Sir Hugh od Steelay Span, Kashmir od Led Zeppelin a Inca Roads od Franka Zappy. Na základě dojmů z diskotéky jsem si koupil další týden od kamaráda Wish Your Were Here. Skladbu Inca Roads uvedl Jiří Černý slovy: „Tuhle skladbu neuslyšíte na našich rozhlasových stanicích, protože by se nevešla mezi ty dvě časová znamení“. Pídil jsem se po tom co je to za desku a od kamaráda rovněž sběratele nahrávek jsem se dozvěděl, že se jedná o desku One Size Fits All (Jedna velikost se hodí na všechno), jak výstižný název. Desky Franka Zappy nebyly tehdy příliš rozšířené mezi diskofily a tak chvíli trvalo, než se objevila na mém pásku.
Album One Size Fits All začíná již zmiňovanou skladbou Inca Roads, jak jsem se později dočetl tak do skladby jsou zakomponovány některé party ze živých vystoupení. Skladbu poslouchám přesně jako před těmi skoro čtyřiceti lety se spadlou bradou. Úžasná sugestivní záležitost. Can´t afford No Shoes (Nemůžu si koupit boty) rychlejší skladba se změnami rytmů. Perfektní instrumentálka Sofa No., jejíž druhá část desku uzavírá. Ve skladbě Po-Jama People (Pyžamoví lidé) obdivuji Zappův způsob zpěvu. Florentin Pogen je skladba ve středním tempu se zajímavými změnami temp a perfektním zpěvem a Frankovým background vokálem. Melodrama o Evelíně modifikovaném psu deklamuje svým hlubokým hlasem Frank. Skladba zvolna přejde do San Bernardino což je takový polorock´n ´roll. Dá se říct, že skladba má v sobě i něco hardrocku. Přes pestrou skladbu Andy se dostaneme k závěrečnému pokračování skladby Sofa a to části nazvané No.2. Skladba má stejnou melodii jako část jedna, ale objeví se tu Frankův vokál v němčině, velice zajímavé. Frank zpívá něvo jako „ich bina com frei…….. “, asi „budu kombajnér“. Nicméně fantastická recese v podání Franka Zappy a jeho Mothers. Tohle album patří, k tomu nejlepšímu, co Frank Zappa udělal, jak se říká do zlatého fondu. Co skladba to perla, mně se hodně líbí úvodní skladba, ta s tím modifikovaným psem a závěrečná Sofa No.2, ale mohl bych jmenovat všechny skladby protože tohle album nemá sĺabé místo. Co se týká instrumentálních výkonů tak album nahrála tak silná sestava muzikantů počínaje Mistrem, přes Ruth Underwod na marimbu, skvělého klávesistu George Duka, vynikajícího černého bubeníka Chestra Thompsona, který v době hrál na vynikajícím koncertu britských Genesis Seconds Out a v neposlední řadě saxofonistu Napoleona Murphy Brocka. Co jméno to pojem a legenda.
Tahle deska jak už jsem napsal patří do Frankova zlatého fondu a její hodnocení jednoznačně pět hvězdiček.
↧