Don Van Vliet kamarád Franka Zappy vydal dvě alba progresivního rocku. Druhé album Strictly Personal, obohatil producent Bob Krasnow elektronickým fázováním, to se nelíbilo Donovi a s producentem se pohádal. Potkal se s bývalým spolužákem a ten mu řekl, že může natočit, co chce a že nebudou žádné problémy s elektronickým blbnutím. Don nahrál pod Zappovým vedením album Trout Mask Replica a následně Lick My Decals Off Baby, poté Zappu obvinil z manipulátorství a odešel do Británie. Tam měnil producenty a nahrál čtyři alba, každé s někým jiným, vždy to končilo roztržkou, a když ho podvedl po Bluejeans Moonbeams další producent odjel zpět do USA a dal se dohromady s kamarádem z mládí Frankem Zappou a vyrazil s jeho Mothers na turné. Výsledkem turné byla deska Bongo Fury a Donova účast při nahrávání dalšího Zappova alba Zoot Allures.
Album Bongo Fury (bongové šílenství), nazvané podle pasáže, kde se Don dožaduje bubínků, je záznam ze dvou koncertů v Texasu a v Los Angeles. Úvodní skladbu Debra Kadabra zpívá Don Van Vliet a Frank přidává background vokál. Skladba plynule přejde do Carolina Hard-Core Ecstasy, kterou zpívají oba protagonisté jako duet. Tahle skladba je poměrně melodický kus s pěknou Frankovou kytarou. Skladba Sam With the Showing Scalp Flat Top se trochu podobá věcem co Beefheart dělal na desce Trout Mask Replica. Taková ta volná improvizace a on si vymýšlí text a v této skladbě zazní to dožadování se bubínků. Po krátkém Zappově řečnickém úvodu začíná Poofter's Froth Wyoming Plans Ahead, je takový v podstatě country popěvek. Skladba 200 Years Old je klasické hard blues zpívané dohromady Zappou a Beefheartem. Cucamonga je píseň velice podobná těm co měl Beefheart na albech Clear Spot a Spotlight, ovšem zpívaná Frankem. Podle této písně si dala název jedna americká kapela, která v současnosti vydává u italské společnosti AltrOck. Následující skladba Advance Romańce je klasická zappovská zpívaná oběma protagonisty, která se mi hodně líbí. Po krátkém popěvku Man With the Woman Head začne závěrečná skladba o pekaři muffinů, oblíbeného amerického pečiva. Tahle skladba má ohromný tah a je důstojným zakončením alba. Na albu hráli Mothers v té nejsilnější sestavě včetně nového bubeníka Terryho Bozzia se starými členy jako klávesák George Duke, bratři Fowlerové a Napoleon Murphy Brock. O téhle desce kdysi prohlásil bývalý prezident Havel, že ji má rád, i když se nesetkala s nějakým větším komerčním úspěchem.
Nejsem příznivce živých vystoupení, ale tohle se mi dost líbí už kvůli hlavním protagonistům, ale na téhle desce není tak silný materiál jako například na albu, které následovalo a tak jí dávám čtyři hvězdičky.
↧