Když jsem se poprvé dostal na toto forum tak jsem si přečetl jednak biografie a potom i recenze na alba mých oblíbenců kamarádů Franka Zappy a Dona Van Vlieta (alias captain Beefhearta). Bigrafie skvěle zpracované, ale překvapil mě nízký zájem o tvorbu z mého pohledu těchto velikánů. Časem jsem zjistil, že i když jsme žili v jednom státě tak například měsíčník Pop Music Expres, který vycházel v letech 1968 a 1969 neměl na Slovensku ekvivalent, ani Aktuality Melodie a pozdější Melodie rovněž. Co se týká Jazzové sekce Svazu hudebníků ČR tak tam už název prozrazoval lokalizaci na Českou republiku. Ve všech těchto periodikách se psalo jak o Franku Zappovi tak Captain Beefheartovi. Pražská skupina Plastic People Of The Universe se pojmenovala dle úvodní skladby z desky Absolutely Free od Zappových Mothers of Invention. Tahle skupina i přes sporadičnost jejích koncertů na svých vystoupeních představila některé skladby těchto umělců. S obdivem k Franku Zappovi a Captain Beefheartovi se netajil ani Michael Kocáb zakladatel Pražského výběru a po revoluci se k nim přihlásil i budoucí prezident Václav Havel. Díky tomu získali tito dva umělci jistou popularitu mezi sběrateli a posluchači moderní populární hudby, ale asi jen v Čechách a na Moravě. Beefhearta propagoval i Ian Anderson jak jsme se mohli přesvědčit třeba v Jazz bulletinu č.20, kde Ian Anderson v rozhovoru vzpomíná, že Frank Zappa a Captain Beefheart jsou to nejlepší co z Ameriky v muzice přišlo. Na stejnou úroveň staví britského písničkáře Roye Harpera. Jak už jsem psal u jiných alb tak já jsem se k tvorbě těchto umělců dostal taky vlastně prostřednictvím výše zmiňovaných periodik a pásků zapůjčených členy Plastic People Of The Universe spolužákovi ze střední.
Deska Spotlight Kid byla rovněž na tom pásku a byla vlastně tím zapalovačem zájmu o tohoto umělce. Historii jejího vzniku jsem si přečetl až později v článku Petra Cibulky v Jazz bulletinu č.21&22 a č.23. Beefheart, když se po vydání Lick My Decals Off, Baby rozkmotřil se Zappou tak odjel do Británie a tady vydal následující čtyři alba, prvním z nich bylo tohle album. Album nahrála skoro stejná sestava hudebníků jako předchozí Lick My Decals Off, Baby, ale písničky jsou jiné jako je jiná i hudba na této desce. Mně osobně se tahle poloha líbí, ale chybí tam ta syrovost a moment překvapení z předchozích alb. Na albu co skladba tak to potenciální hit, ať už vezmeme úvodní blues I'm Gonna Booglarize You Baby. Následující White Jam a Blabber 'N Smoke mám hodně rád a taky při nich rád relaxuji. Velice pěkné jsou i skladby There Ain't No Santa Claus on the Evenin' Stage a The Glider. Ve všech skladbách je nádherný Beefheartův zpěv a taky perfekní výkony jednotlivých hráčů. Tvrdé kytary, harmonika i skvělé bubnování Johna “Drumbo“ Frenche. Deska se mi hodně líbí, ale chybí ji ta syrovost překvapivost Trout Mask Replicy a Lick My Decals Off, Baby. Na druhou stranu se jedná o dílo přístupné i běžnému posluchači. Stejně jako tohle album mám rád i následující Clear Spot, kde už Beefheart zařadil málem diskotékovou píseň Too Much Time. Tuhle desku doporučuji všem, kteří by chtěli vstoupit do hájemsví Beefheartovské hudby.
Co se týká hodnocení tak tahle deska se mi hodně líbí, ale co do významu nedosahuje na předchůdce a tak ji dávám čtyři hvězdičky.
↧