Když jsem v září 1970 nastoupil na internát a měli jsme první vycházku vešel jsem do prodejny zahraniční literatury, protože ve výloze měli mimo jiné černobílou fotku Beatles s podpisama a na zadní straně fotky byl text o kapele, ta fotka stála snad dvě koruny, už si nepamatuji. Spolu s Beatles tam měli ještě fotky Rolling Stones, Procol Harum, Animals a mně tehdy neznámou kapelu Led Zeppelin. Kamarád říkal, že je slyšel v Zadaru, kde byl s rodiči o prázdninách na dovolené. Netušil jsem, co ta kapela hraje a nikdo v okolí neměl jejich nahrávky, až po Novém roce dostal kamarád od rodičů magnetofon B4 a pozval mě a ještě pár kamarádů ať si poslechneme, co si nahrál. Já jsem chtěl slyšet jen jedno jestli má něco od Led Zeppelin, on nadšeně nahlásil, že má nahranou “Vystěhovaleckou“. Jak nám tuhle skladbu pustil tak jsem byl okamžitě lapen, chtěl jsem magneťák a tuhle skladbu a další od této skupiny jsem chtěl mít nahrané. O prázdninách jsem byl na brigádě a koupil si za vydělané peníze magnetofon, ale už inovovaný B400 ( to samé co B4, ale v jiném case). První věc co jsem si od jiného kamaráda nahrál byli kromě Beatles jednička a trojka od Led Zeppelin, jaká slast to byla, když jsem si to doma nerušeně pustil. Pouze rodiče protestovali, že je to příliš nahlas.
Třetí album dělali Jimmy Page a spol pod vlivem desky Deja Vu od superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young. Líbila se jim ta kombinace folkového zvuku akustických kytar s tvrdou rytmikou. Deska začíná pro mě jednou z nejtvrdších skladeb již zmiňovanou Immigrant Song (Vystěhovalecká), vynikající zpěv Roberta Planta a kytara Jimmyho Page mě dokáže odvázat i nyní. Po dvou skladbách Friends a Celebration Day, které jsou kombinací akustických kytar, a tvrdého rocku následuje skladbu, kterou jsem si již tehdy hodně oblíbil a to nejlepší blues, které tato čtveřice hrála a to Since I've Been Loving You s nádhernou Pageovou kytarou a zpěvem Roberta Planta. Out Of The Tiles je tvrdá rocková skladba, která se mi taky nepřestala líbit. Druhá strana alba začíná tradicionálem Gallows Pole, podle mě jedna z nejtvrdších skladeb produkovaná Led Zeppelin. Fantastická kombinace akustických kytar, banja a šlapající rytmiky. Po Gallows Pole následuje Tangerine ( mandarínka) vždycky když si tuhle desku pustím tak čekám na nádherné Pageovo sólo v téhle skladbě a taky obdivuji jeho hru na mandolínu. Poloakustická skladba That's The Way je takovým vyznáním Roberta Planta a závěrečná Hats Off To (Roy) Harper ( Klonbouk dolů před Roy Harperem) je pro změnu pocta jejich kamarádovi, na jehož deskách Jimmy Page i John Paul Jones spolupracovali. Zvláště práce Jimmyho Page na albu Stormcock je obdivuhodná. Tahle deska ještě s Houses Of The Holy patří k mým nejoblíbenějším od Led Zeppelin a celkem často se k ní vracím. Když si chci pusti Led Zeppelin tak většinou jedničku nebo trojku .
Jedné z mých nejoblíbenějších desek a potažmo desek, které mě přivedli k tomu, abych si začal muziku nahrávat a později sbírat desky nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Jetě k těm folkovým vlivům Led Zeppelin se tím chtěli odlišit od kapel typu Deep Purple.
↧