KoRn, v první polovině devadesátých let to byla jedna z mnoha amerických klubových kapel, která chtěla rázně zčeřit zatuchlé vody hard and heavy, kde v posledních letech měly nejvýznamnější postavení dlouholeté glam a heavy kapely. Na jedné straně tu bylo alternativní hnutí grunge, které bylo méně agresivní avšak hudebně mnohem propracovanější, smyslnější, známý jako alternativní rock a na druhé straně se začal tvořit tvrdý, agresivní a jednodušší styl nazvaný nu-metal, který bral inspiraci v urban stylech, mj. hip hopu a také v heavy metalu z přelomu 80. a 90. let.
První eponymní deska KoRn je naprosto odlišná od všech ostatních. Co jí spojuje s dalšími deskami je pouze sound a depresivní texty s hnusnými zážitky z dětství zpěváka Jonathana Davise. Jasná prvotina, kde se kapela teprve hledá a přemýšlí co vlastně bude hrát. Nelze říci, že to je špatná hudba, dokonce zde najdeme několik již kultovních hitů, kterých si fanoušci kapely cení a jsou stálou položkou na koncertních setlistech. Při prvních poslechu desky si většina posluchačů uvědomí, že se KoRni nechali silně inspirovat tzv. "groove-metalovou" Panterou. Slyšíme i vlivy další kultovní metalové kapely Faith No More a konečně i trochu toho hi hopu a rapu. Není to ovšem model hard and heavy. Skladby nejsou psané modelem intro-sloka-refrén-sólo-refrén-outro-konec. Spíše jsou model intro-sloka-mezihra-sloka-gradace-outro
Skladby stojí a padají na výrazných, špinavých kytarových riffech kytaristy Heada, který byl vždy tím hlavním hybatelem kapely, silném groove, k čemuž dopomáhá výrazný sound slapující basy Fieldyho, který podle svých slov hledá pro svoji linku inspiraci v hip hopu, a který se stal vlastně tím hlavním poznávacím znakem hudby KoRnů. A v neposlední řadě také musím zmínit živočišný vokál Jonathana Davise. Na této desce ještě nebyl zdaleka tak vyzpívaný a kvalitní jako třeba o 5-8 let později, ale byl to dobrý příslib do budoucna.
Z jednotlivých skladeb musím rozhodně vypíchnout úvodní singl "Blind", který se po letech stal doslova legendárním kultem. Po úvodním zahříváním činelům, kytary a basy Jonathan zařve "Are you ready" a hned víme na čem jsme. Špinavý, hrubý kytarový riff, slapující basa hrající hip hopovou linku a neskutečný groove v tepmu "pantherovského groove-metalu". A pak také ten vokál Jonathana, kde jednou ve slokách "zpívá" polohlasem a pak zase tlačí na hlasivky, stejně jako kapela na své nástroje. Výborná věc a tento kompoziční model se stal opravdu nu-metalových kultem.
Na stejném principu jede další singlovka Clown. Špinavý riff, mocný groove, slapující basa a vokál Jonathana ve slokách polohlasný atakdále.
Poslední singlovka Shoots and Leaders je složená opět na stejném principu. Instrumentace je ale obohacena o dudy a co je zajímavé, je Jonathanova dadaistická vokální část.
Ze zbytků desky mně ještě zaujaly 3 skladby. Gradující Ball Tongue, Need To a Lies. Spojuje to stejné co mou popsané předchozí skladby. Zapamatovatelný špinavý riff a mocný groove. Měl bych zmínit i závěrečnou velmi depresivní skladbu Daddy pojednávající o tom, kterak Jonathana v dětství sexuálně zneužíval jeho "strýček". K tomuto tématu se vrací i na dalších albech.
Mimochodem, případného posluchače může zaujmou i nějaká skladba, kterou jsem nezmínil, záleží jen na jeho vkusu, jaký riff ho zaujme. Album jako celek je velice originální a neotřelé. Je plné špinavých riffů, mocného groove a zábavných mixů "groove metalových" a hip hopových rytmů.
Závěrem musím objektivně říci, že tohle album, ač ho mám rád a je v jistém smyslu objevné, originální a zábavné není dokonalé i když spousta fanoušků KoRnů ho považuje za nejlepší. V mnoha věcech je hledačské a nedotažené, ale plné dobrých a překvapivých basových linek. Pro klubovou scénu se však stalo kultem a inspirací pro další kapely, například Limp Bizkit. Hudebně mnohem hodnotnější pozdější alba Follow The Leader a Issues, která kapelu dostala do horních pater vysoké hudební hry. A ještě jednu věc tahle deska proslavila, teplákovou kombinézu Adidas. :)
↧