Deska A Saucerful Of Secrets byla spolu s Meddle moj první seznámení se skupinou Pink Floyd. V té době jsem nevěděl, že se jedná o druhé album skupiny, ve kterém krom Syda Barretta hraje i nový kytarista David Gilmour, který mi délkou vlasů na fotce v albu Meddle byl velice sympatický. Na první poslech to nebyl tak úplně můj šálek kávy, ale když jsem si pustil desku přes reproduktor v radiu, a slyšel jsem skladbu Set The Controls For The Heart Of The Sun, tak jsem byl na vrcholu blaha, natož když začala hrát titulní skladba. Bylo to v té době přesně to pravé.
Jelikož při nahrávání téhle desky se už projevoval negativní účinek drog zvláště LSD , na kterých byl Syd závislý, doporučil jim jako kytaristu svého kamaráda Davida Gilmoura. Nikde není napsáno kdo, ve které skladbě hraje. Co se týká komponování skladeb tak tady převážil kolektivní duch na individualitou Syda Barreta a většinu skladeb složil kolektiv. Také zde zvítězil Roger Waters, který prosazoval kosmický rock před písničkařením Syda Barretta. Deska začíná skladbou Let There Be More Light (Dejte tam více světla), velice pěkná skladba pro úvod do jejich hudební a světelné show. Skladba Remember A Day vyšla i na singlu a je uvedena na výběrovém albu Relics a já ji mám hodně rád. Po této skladbě následuje pravá ukázka kosmického rocku Set The Controls For The Heart Of The Sun, na které obdivuji její prostorovost, tajemný šeptaný zpěv a prostě všechno. Desátník Clegg je ztaková písnička, kterou až tak rád nemám, o to lepší je titulní suita, jejíž koncertní ztvárnění je krásnou součástí živé části Ummagumma. Skladba od tichých počátků graduje do pro mě vrcholné ukázky kosmického rocku. Závěr alba obstarají dvě krátké a pro mě možná nejlepší Barrettovy písničky See-saw a Jugband Blues. Závěrečné Jugband Blues má krásný text plný tajemsví a je obrazem Sydovy nemocné duše. Jak už napsal Vlček Jugband Blues, dechovka v undergroundovém fraku a ten verš „ jestli si myslíte, že tady jsem, tak já vám v tom udělám jasno, že tady vůbec nejsem“. Pro mě je tahle deska sice o něco horší než debut, ale je to nejlepší ukázka kosmického rocku. Po nich už neudělal lepší album.
Jedné z nejrevolučnějších desek v dějinách rockové hudby nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Opravdu, kdyby si to přečetl nějaký můj kamarád, tak by mi okamžitě volal a označil mě neslušným výrazem.
↧