První skladbou od skupiny Deep Purple byla Child In Time, ta skladba na mě zapůsobila tak, že okamžitě jsem zařadil kapelu na samý vrchol mých tehdejších hudebních idolů. Taky deska Deep Purple In Rock patřila k tomu prvnímu, co jsem si nahrál na magnetofonový pásek. Na podzim roku 1972 dostaly prodejny Supraphonu vánoční zásilku zahraničních desek indické provenience značky Dum Dum India. Desky, které byly snad 500 g a záznam šuměl a praskal, i když byly nové. Mezi deskami bylo i album Fireball od Deep Purple, už ten obal růžová bublina s hlavami členů skupiny na černém pozadí, prostě nádhera.
Deska začíná nahozením motoru a pokračuje rychlým rockem skupiny s perfektním a mně se tehdy hodně líbícím zpěvem Iana Gillana. Když jsem si ještě při návštěvě Brna koupil barevnou fotku skupiny a Gillan měl prokazatelně nejdelší vlasy, chtěl jsem vypadat jako on. Následující skladba No No No je špičková hardrocková skladba, která jen těžko hledá konkurenci. Po klasických hardrockových skladbách Demon's Eye, Anyone's Daughter a The Mule, ve kterých předvedou členové skupiny své instrumentální umění, přichází podle mě vrchol desky skladba Fools. Na téhle skladbě se mi líbí vše, od zpěvu Iana Gillana, přes klávesy Jona Lorda, bicí Iana Paiceho po kytaru Ritcheye Blackmora a hlavně na jeho hru smyčcem, která supluje hru na violoncello. Tuhle skladbu stavím ještě nad Child In Time. V té době jsem měl nahrané jak Deep Purple In Rock tak Machine Head, tohle album jsem považoval za nejslabší, ale během času jej stavím mezi alby Deep Purple na pozici nejvyšší.
Téhle desce , která je nejklasičtějším příkladem britského hardrocku dávám pět hvězdiček.
↧