Lizard byla první deska, kterou jsem měl možnost si nahrát sám přímo z vinylu, je pravda, že později jsem si tuhle desku nechal nahrát stereo. Když jsem si tohle album nahrál tak už jsem měl nahraná alba In The Court Of Crimson King, Islands, Earthbound a Lark´s Tongues In Aspic. Čekal jsem, čím mě Robert Fripp překvapí na tomhle albu, co jsem měl naposlouchané nahrané desky tak každá byla jiná. Na křehké písničky s vyjímkou masivní skladby 21st Century Schizoid Man bohatá debutová deska, syrový a surový Earthbound, nebo mě se hodně líbící deska Islands s až free jazzovými prvky. Tahle deska přináší snad nejexperimentálnější Frippovo dílo a nového zpěváka a baskytaristu Gordona Haskella, který sice už zpíval jednu skladbu na In The Wake Of Poseidon, ale tady dostal prostor s vyjímkou části titulní skladby Prince Rupert Awakes na celém albu.
Na albu Lizard najdeme na první straně čtyři kratší skladby a celou druhou stranu zaujímá titulní skladba Lizard, která je rozdělena na několik částí. V úvodní skladbě Cirkus mě vždy fascinovalo to úžasné napětí mezi hrou na akustickou kytaru, mellotron a masivními dechovými vstupy. Tvrdá skladba Indoor Games se mi taky nepřestane nikdy líbit, a to nemluvím o něžné skladbě Lady Of The Dancing Water. Při poslechu téhle skladby si představuji víly tančící v mlhách na slatích. Titulní skladba je rozdělena do několika částí a začíná částí s názvem Prince Rupert Awakes, ve které si zazpíval Jon Anderson ze spřátelené skupiny Yes. Titulní skladba je úžasná svým spojením symfonického rocku s free jazzovými sóly na dechové nástroje. Jako host zde hraje i Keith Tippet, budoucí manžel Julie Driscoll. Tohle album je pro mě vrcholem první fáze King Crimson, to je období kdy s nimi ještě spolupracoval Pete Sinfield. Robert Frip tu předvádí podle mě nejlepší hru na kytaru i na mellotron. Naprosto dokonalé album, jedno z nejkrásnějších, které vzniklo počátkem sedmdesátých let.
Pro tohle album neexistuje pro mě nižší hodnocení než pět hvězdiček.
↧