Sice jsem ohlásil dobrovolný odchod z tohoto fóra, ale po kratším zvažování jsem si řekl, že se pokusím ještě dokončit zamýšlené představení tvorby Tonyho Levina. Snad tento můj dobrý úmysl zde najde pochopení... ostatně, Tony Levin si zaslouží, aby zde byla jeho sólová alba více odprezentována.
Abrahámoviny!
To už je přeci pádný důvod k vydání prvního sólového alba, ne?
Uznávaný, a vyhledávaný, hráč na baskytaru, cello, akustickou a elektrickou basu, a především Chapman Stick, Tony Levin skutečně padesátku oslavil důstojně.
Pro své fanoušky připravil k vydání sbírku záznamů, které vznikaly po dobu několika let a v různých městech celého světa, což naznačuje i samotný název kolekce. Nahrávky tak mají uvedeno v rodokmenu jako místo vzniku Paříž, Bath, Oslo nebo Toronto. Sám Tony Levin v několika rozhovorech zmínil, že se nahrávalo prakticky kdekoliv, kde byl čas, dostupné záznamové kapacity (doma, ve studiích a na hotelových pokojích) a potřebná inspirace. Zároveň Levin přiznává, že jsou na nahrávkách zaznamenány i chyby, ale ty záměrně ponechal, vzhledem k potřebě zachytit jedinečné okamžiky spolupráce a prolnutí muzikantských duší. Z pohledu fajnšmekra na poli ROIO nahrávek běžná a vždy vítaná věc. Pro perfekcionisty neočekávaná příležitost k nahlédnutí přímo do „tvůrčí ložnice“, případně k přičichnutí k tomu, co se vařívá na muzikantském sporáku... než se servíruje na posluchačův stůl.
Tony Levin hraje na Chapman Stick v osmi ze třinácti nahrávek. V několika věcech hraje na baskytaru za pomoci tzv. funk fingers a na dvou nahrávkách použil elektrickou basu (v mém slangu almaru, anglicky se nástroj nazývá electric upright bass).
Posluchač je poměrně záhy přitažen k soustředěnému poslechu, k čemuž slouží úvodní improvizace s houslistou Shankarem "Chasms", kterou si snadno dokáži představit na koncertech Petera Gabriela a je pojata stejně jako gabrielovská "Across The River", kdy se oba nástroje postupně jakoby vynořují z ranních mlhovin nad mýtickou řekou.
Za lahůdku považuji nahrávku "Nyatiti", ve které máme možnost se blíže seznámit s hudebním nástrojem nyatiti, což by měl být lyře podobný nástroj. Zde v rukách Ayub Ogada. Hráč na koto Brian Yamakoshi naopak dominuje improvizaci mezi Levinem a Marottou „We Stand In Sapphire Silence“.
Při návštěvě Osla Tony přizval k nahrávání norského saxofonistu Bendika Hofsetha, který se na Deníčku objevil v kratičké "Smoke" a seversky klidné "I Cry to the Dolphined Sea". Nahrávky s Bendikem mě inspirovaly k tomu, že jsem sáhl hluboko do mého archívu a vytáhl jsem nahrávky dalšího severského saxofonisty Jana Garbarka. Tihle seveřané ale mají hodně zajímavý přístup k ovládnutí saxíků... a Bendik se tak stal, díky jeho účasti na Deníčku, dalším ze saxofonistů, kteří se ocitli v mém hledáčku. Díky Strejdo!
Crimsonology asi nejvíce potěší track "Etude in the Key of Guildford", což je jeden ze dvou, které spolu natočili staří známí Levin-Bruford a které jsou zařazeny na album.
Strejček Tony má za tohle album u mě poctivé čtyři hvězdy. Mínusem pro případné zájemce bude možná distribuce tohoto CD a nahrávky budou patrně špatně k sehnání.
P.S.
V Norsku mají dva saxofonisty Bendiky. Ten druhý, mladší se jmenuje Brænne a v době nahrávání Deníčku mu bylo cca devět let. Navíc Bendik Brænne se věnuje rock'n'rollu, zatímco Bendík Hofseth je jazzmanem.
↧
