Loni touhle dobou jsem tu napsal recenzi na tohle album, ale když jsem si jí četl, tak to nebylo tak úplně přesné vyjádření toho co k tomuhle albu cítím. Pro mě je tohle album víc než jakákoli jiná deska. Tohle album je mimo všechnu rockovou muziku, něco tak dokonalého a nadčasového neznám. Proto jsem se rozhodl, že napíšu své pocity z poslechu alba znovu.
Dvojice kytar hrajících proti sobě, to je začátek úvodní bluesové skladby Frownland k tomu nádherný sytý a hluboký hlas Dona Van Vlieta, pro začátek nemohl vybrat lépe. Skladba The Dust Blows Forward 'N the Dust Blows Back bez hudebního doprovodu, ve které si vymýšlí text a v průběhu deklamace přepíní mikrofon, což jsou ty lupance. Naprosto bezprostřední, neznám umělce, který by něco podobného stvořil. Dachau Blues, skladba s protiválečným textem o hrůzách z koncentračních táborů. Další skvost odvazová skladba Ella Guru s nádherným riffem a skvělou rytmikou. Další skladbou je instrumentální skladba Hair Pie:Bake 1, ve které se Don blýskne hrou na saxofon, po vydání desky prohlásil „na nástroj necvičím, to bych potom při hře nic neobjevil“. Skladba Hair Pie je vlastně óda na dámské přirození, jak jsem se dočetl v jedné z reakcí. Závěr první strany obstará skladba Moonlight in Vermont, skladba, která vznikla již při nahrávání předchozího alba Strictly Personal. O tvrdosti s jakou ji Magic Band hraje, by si mohli nechat zdát všechny tvrdě rockové skupiny.
Po krátkém Donově slovním úvodu začína skladba Pachuco Cadaver, opět bluesová skladba s typickou hrou dvojice kytar, kterou měla skupina propracovanou k maximální dokonalosti. Ve skladbě jakoby zpěv nepatřil k hudebnímu doprovodu, něco podobného se povedlo Velvet Underground ve skladbě Gift. Celá deska vznikla, jak říkal Don způsobem dětské skládačky, tak jak si dítě hraje a skládá kostky, staví je na sebe, občas mu kostky spadnou, to jsou ty nečekané změny rytmů, melodií i nálad. Bills Corps je krátká skladbička a po ní opět co jiného než blues Sweet Sweet Bulbs a po něm následuje pro mě jedna z nejlepších skladeb China Pig, která je jako by ji hrál a zpíval stoletý černoch z mississipské delty. Závěr druhé strany obstará skladba Dali´s Car, opět skvělá ukázka kytarové hry obou kytaristů Antennae Jimmy Semense a Zoot Hor Rolla.
Začátek třetí strany je věnován pokračování příběhu dámského přirození Hair Pie: Bake 2, tady již v poloviční délce, ale neméně odvázaně. V těchto instrumentálkách jsou nejvíce patrné free jazzové postupy. Pena začíná rozhovorem Dona, zřejmě s dalším členem nahrávacího týmu a potom elektronicky zkreslený hlas začne zpívat za doprovodu řevu ostatních členů kapely v čele s Donem Van Vlietem. Well je opět skladba zpívaná a capella. Skladba When Big Joan Sets Up patří k vrcholům alba, už jenom ty náhlé změny s freejazzovými sóly na saxofon a nádherným Donovým zpěvem. Fallin' Ditch a Ant Man Bee jsou rovněž perfektní ukázkou Donovy invence a kreativity. Tahle deska, to je klenot a jeho nadčasovost nevyprchá ani za sto let.
Čtvrtá strana tohoto úžasného dvojalba začíná opět deklamací skladby Orange Claw Hammer bez instrumentálního doprovodu. Následuje blues Wild Life s freejazzovými sóly jak jinak než na saxofon. Následující skladby jsou úžasnou ukázkou Donova talentu a nejlepší skladbu si nechal na konec. Skladba Veteran's Day Poppy je nádherné blues takové pokračování skladby z debutového alba Sure 'Nuff 'N Yes I Do, ale tady jdou dál naprosto dokonalá hra obou kytaristů, změny rytmů a temp. Tahle deska je pro mě nejlepší dílo, které v rockové oblasti vzniklo, něco podobného se nepovedlo ani Franku Zappovi, Sydu Barrettovi a ani Velvet Underground. To co tady Magic Band hraje je blues 21 století a neznám interpreta, kterému by se povedlo něco podobného.
Vzhledem k tomu, že už jsem jednou tohle album hodnotil tak se stejně moje hvězdy nebudou započítávat, ale tahle deska je pro mě za maximum. Doporučovat ji nemá cenu, protože ten komu se tvorba Dona Van Vlieta líbí tak ten přišel na to samé co já, a komu se nelíbí tak tomu k srdci nikdy nepřiroste.
↧
