Se jménem John Mayall jsem se poprvé potkal při pročítání starých Pop Music Expresů a Melodií. Například v Pop Music Expresu v článku o Beatles psali, že tak jako oni už nikdy neudělají Sergeat Pepper Lonely Hearts Club Band, Byrds Notorious Byrd´s Brothers a Mothers Of Invention We´re Only In It For The Money tak John Mayall už nikdy nenahraje Blues From Laurel Canyon. Tehdy na počátku sedmdesátých let jsem si po přečtení těchto slov chtěl všechna jmenovaná alba alespoň nahrát. Postupně se mi to povedlo a nyní mám tyto desky na CD, a když si je pustím, vracím se do mládí.
Desku nahrála velice úsporná sestava John Mayall zpěv, harmonika, Steve Thompson basa, Colin Allen bicí a mladičký Mick Taylor na kytaru. Ve skladbě First Time Alone hraje na kytaru Peter Green, který v té době měl vlastní skupinu Fleetwood Mac. Mick Taylor po nahrání této desky odešel k Rolling Stones. John Mayall v té době plnil v Anglii podobnou roli jako Frank Zappa ve Spojených státech, takového talent scouta, začínal s ním Eric Clapton, Peter Green, John Hiseman, Dick Heckstall-Smith takto zakladatelé Colossea. Na téhle desce vyjadřuje Mayall své dojmy z návštěvy Spojených států, při které se setkal s Frankem Zappou a jeho rodinou, se skupinou Canned Heat. Skladba Bear je věnována zpěvákovi právě téhle kapely. Pod dojmem setkání s Frankem Zappou napsal mírně experimentální skladbu 2401. Všech dvanáct skladeb je klasické bílé blues, které zpívá Mayall svým typickým mečivým hlasem, ale všechny se mi hodně líbí. Ona vůbec celá deska, kterou rámují dvě skladby o příletu a odletu je vynikající. Mayall to své blues na rozdíl od jiných cítí, jako třeba ve skladbě First Time Alone, ve které i Peter Green zahrál, jak nejcitlivěji uměl a mohl. Na téhle desce nejsou slabá místa a líbí se mi od začátku do konce.
Tahle deska patří spolu ještě s alby John Mayall with Eric Clapton Bluesbreakers, Crusade, Bare Wires k tomu nejlepšímu co nahrál na černé kotouče. Téhle desce právem patří pět hvězdiček.
↧