Britská skupina Thieves’ Kitchen mě zaujala jednak díky tomu, že tady zpívá žena, druhak popisem v profilu a doporučil mi ji prodejce, kterému věřím. Desku jsem si objednal, a když přišla tak jsem se jí moc nevěnoval, poslouchal jsem jiné, pro mě v té době zajímavější desky. Před několika dny jsem tuhle desku vytáhl, abych si poslech co doma mám.
Tahle deska vyšla v polovině roku 2013, a je na ní mimo několika vteřinový úvod s představením názvu alba šest delších až patnáctiminutových skladeb. S nahráním alba pomohli skupině Paul Mallyon na bicí a Brad Waissman na baskytaru, oba z kapely Sanguine Humn. V několika skladbách si zahrála členka švédské skupiny Anglagard Anna Holmgren na flétnu. Styl, který hudebníci předvádějí je klasický rock typu Genesis, Yes, nebo King Crimson v modernějším provedení. Způsob zpěvu Amy Darby připomíná zpěvačku Sandy Denny z folkrockových Fairport Convention a flétna zase připomene Jethro Tull. Zajímavé je i použití mellotronu, který patřil k raným deskám jmenovaných skupin. Hodně se mi líbí hra kytaristy Phila Mercyho. V některých pasážích dává klávesista Thomas Johnson skladbám až chrámovou náladu. Album jsem si rád poslechl, ale není to úplně můj styl, ale kdo má rád klasický art rock tak ten najde v téhle skupině i desce zalíbení.
Deska se mi líbí, ale jak už jsem napsal výše, není to můj šálek kávy a hodnotím to třemi a půl hvězdičkami, ale zaokrouhlím směrem dolů na tři hvězdy. Je to taková hudba, kterou nikoho nepopudíte a dobře působí jako kulisa k práci.
↧