Mám rád Soundgarden, mám rád Mudhoney, ale Alice In Chains zbožňuji. Líbí se mi zpěv dnes už nežijícího Layna Staleye a přímo miluji kytaru Jerryho Cantrella. Tahle skupina si mě zíkala už albem Facelift, tak že jsem si pořídil postupně vše, co vydali. Všechny desky Alice In Chains vyšly na velké značce u firmy Columbia CBS, ne jak Nirvana nebo Mudhoney, kteří první desky vydaly na malé značce SubPop. Po debutovém albu Facelift vyšla poloakustická EP deska Sap a po ní tento skvost s parádním obalem.
Na téhle desce podle mě není slabá skladba už úvodní extrémně tvrdá skladba Them Bones je skvost s fantastickou kytarou. Mně se hodně líbí skladba Rain When I Die, nebo Sick Man. Vynikající jsou pomalé skladby Rooster, Down In A Hole, úchvatná je i závěrečná skladba Would?. Obdivuji na nich, jak dokážou střídat zasněné pasáže s nekompromisním tvrdým rockem. Tohle podle mě dokázali pouze Led Zeppelin a nikdo další. Pomalá skladba Rooster je nádherně zasněná a melancholická, jakou neznám v podání jiných kapel. Po zasněném úvodu, kdy Layne Staley zpívá téměř bez doprovodu, přejde kapela to finále, které hraje s maximální tvrdostí. Velice podobná je i skladba Down In A Hole. Tuhle desku miluji celou a čas od času si ji musím pustit na odreagování. Deska s trojnohým psem byla asi jejich nejtvrdší počin, ale Dirt je kombinací toho nejlepšího co kapela předváděla. Já mám hodně rád i jejich první album pro jeho syrovost.
Tahle deska patří k vrcholům žánru zvaného grunge a proto jedině maximum.
↧