Skupinu Idiot Flesh, která v devadesátých letech hrála velice experimentální hudbu, mi doporučil kamarád společně s jejich následovníky Sleepytime Gorilla Museum. Studiová alba Sleepytime Gorilla Museum se mi podařilo sehnat komplet, v případě Idiot Flesh jsem odkázán pouze na mp3 soubory. Jejich poslední album s názvem Fancy je možná i díky zajímavému provedení digipacku v současné době nesehnatelné, a když tak za patřičnou cenu na ebayi.
Tohle album z roku 1997 bylo labutí písní skupiny a je na něm třináct skladeb. Skladby jsou od jednoduchých popěvků jako Bach Is Dead, Dead Like Us po složité skladby jako Idiot Song, The Straw nebo Chicken Little. Skupina na albu velice dobře kombinuje art rock s prvky heavy metalu a avantgardní hudby, jako třeba to dělají američtí Thinking Plague. V některých skladbách jsou použity klasicizující prvky, zvláště v partech dechových a smyčcových nástrojů. Místy hrají hodně tvrdě a jejich projev je podobný americkým Slayer.. Velice pěkné jsou vokální party, zvláště se mi líbí muzikálové sbory ala Jesus Christ Superstar. Hudba produkovaná skupinou Idiot Flesh je originální a pestrá.
Album začíná i končí skladbou Dead Like Us, do pouličního šumu, jako rozzlobený slon zatroubí trumpeta, nastupují pouliční hlasy a stejně jako v Barrettově Jugband Blues dechovka v undergroundovém fraku. Zpěv sboru nejrušnější hospody, do které proniká ruch velkoměsta. Hodně temná skladba Idiot Song, do pochmurné melodie vybrnkávané na baskytaru, postupně vstupují hodně tvrdé rytmy, rapovaný zpěv, a chvílemi zasněné klávesové plochy. Následuje popěvková sborově zpívaná Teen Devil Worshipper a po ní epická skladba Chicken Little, ve které se mění rytmus snad každou vteřinu a kapela je místy tvrdší než Slayer a nezapomene jako správná americká skupina vystřihnout country. Mně se hodně líbí relativně kratší skladby Drowning a Motherfucker. Zajímavá je i kraťoučká skladba Bach Is Dead, se zakomponovanými motivy z klasické hudby. Po nejdelší a možná nejlepší skladbě The Straw, ve které kapela hraje fusion všeho, co si dovedete představit, následuje taneční popěvek Cheesus a opakování úvodní skladby. Po vydání této desky se skupina rozešla, aby za několik let její hlavní protagonisté Dan Rathbun a Nils Frykdahl založili ještě pestřejší pokračování skupinu Sleepytime Gorilla Museum.
Skupina Idiot Flesh patřila k tomu nejzajímavějšímu, co nabízela devadesátá léta a deska Fancy patří k tomu nejlepšímu, co v těchto letech vzniklo. Téhle desce dávám maximum a doporučuji všem těm, kterým se líbí a znají pokračování souboru skupinu Sleepytime Gorilla Museum a taky, kterým se líbí třeba Thinking Plague a 5uu´s.
↧