Můj kamarád začal od roku 1988 vydávat v Jihlavě fanzin s názvem Rock88 a pracoval na encyklopedii o metalu a později na encyklopedii o alternativní scéně. Encyklopedii o metalu od něj nemám, ale ta druhá vyšla pod názvem Rock proti proudu ve dvou dílech, tuhle publikaci jsem si koupil. Pomáhal jsem mu kopírovat články z Kerrangu, Metal Hammeru a podobných časopisů. Neumíte si představit, jak na mě kolegyně z firmy kde jsem pracoval, koukala, co to vlastně chci nakopírovat. Na oplátku za to kopírování mi půjčoval LP, CD, nebo mi zprostředkoval nahrání pro mě zajímavých titulů. V té době mi nahrál album SubPop 200, kde mimo jiné zajímavé kapely byla i Nirvana, takže po revoluci když vyšlo Nevermind jsem šel už najisto. Desku jsem si nahrál skoro bezprostředně po tom, co vyšla. Grunge mánie vypukla v Čechách až počátkem roku 1992. V té době po revoluci jsem si začal kupovat CD a tohle patřilo k prvním CD, které jsem zařadil do sbírky.
Cd verze obsahuje na rozdíl od vinylu po dlouhé přestávce skladbu Endless, Nameless, která plně odpovídá názvu (konečná bezejmenná). Tahle skladba je snad nejtvrdší písní, co jsem od Nirvany slyšel. Deska začíná obrovským hitem Smells Like Teen Spirit (páchne to tu mladým duchem), tohle je písnička, která to všechno nastartovala, když vidíte kapelu v klipu nebo na koncertech jak tuhle skladbu hrají je to alespoň pro mě úžasné. Minimálně stejně jako když jsem viděl Beatles ve filmu Help. Většina písniček na desce je v rychlejším tempu ať už In Bloom, fantastická Come As You Are, kde si v klipu k této skladbě můžete prohlédnout motiv plovoucího dítěte, který pak byl na titulní straně bookletu alba. Ve svižném tempu je i Lithium, jisté zklidnění nastane ve skladbě Polly, kde Kurt zpívá “Polly chce šukat….“, tahle něžná skoro akustická skladba nekoresponduje s textem. Nic to nemění na tom, že tuhle skaldu i celou desku mám moc rád. Hned po zklidnění opět něco rychlejšího v podobě Territorial Pissings. Mám rád Stay Away a zvláště baladu Something In The Way. V poslední skladbě mi Nirvana připomíná mé velké oblíbence a jedny ze vzorů Kurta Cobaina, skupinu Sonic Youth. Mám rád od Nirvany všechno, co udělala, snad jenom album Incesticide se mi tak nelíbí. Nejvíce mě Kurt dostal, když jsem poprvé v televizi viděl představení Unplugged, to jak tam přišel ve vytahaném svetru, sedl na stoličku, zapálil cigaretu a naprosto samozřejmě a bezprostředně odehrál celý set, na to do smrti nezapomenu.
Které jejich album je nejlepší, tohle, protože je na něm nejvíce hitů, In Utero, protože skladby Rape Me, Serve The Servants, Heart-Shaped Box nebo All Apologize jsou neopakovatelné a taky evergreeny, nebo Bleach, které je rozhodně nejsyrovější. Já mám nejradši Unplugged In New York, ale předchozí tři jsou stejně dobrá. Nirvana byla kapela, která vrátila do nudy pop music trochu toho “mladého ducha“ a nejen téhle desce od nich dávám maximum.
↧