Jedno z legendárních metalových alb poloviny 90. let, které se snažily hledat svým způsobem únik z tehdy uniformního zástupu doom/gothic metalových kapel. Mocně na mě zapůsobilo už při prvním poslechu svou temnou magií a unikátní až mystickou atmosférou.
Wolfshade má na úvod razantní riff a je asi nejvíce ovlivněna temnějším metalovým spektrem až někam k hranici black metalu a vše podporuje i mocný Fernandův řev, vkusně promíchaný s čistým zpěvem. Úderně metalová, ale i hymnická záležitost. Love Crimes je čistějším příkladem gotického metalového stylu, má výrazné kytary, ale na povrch se derou více atmosférické klávesy, parádní výběhy basy a vkusně jsou zapracovány mužské i ženské vokály. Závěr se noří do experimentální atmosférické mlhy s jemnou deklamací Fernanda. Vše přechází do skutečné hitovky ...of Dream and Drama (Midnight Ride), uvozené dramatickými tóny čistých kytar, aby pak převzala úlohu parádní jízda dravě sólujících kytar a klávesových výjezdů. Tohle musí mít na koncertě maximální účinek... Lua D´Inverno je krásnou atmosférickou vložkou, nádherným spletením akustické kytary a píšťaly (nebo jde o využití kláves?). Trebaruna je úderná skladba založená na ostrých kytarových riffech a díky klávesovým vkladům nabírající až folkový charakter, jako byste se ocitli někde uprostřed křepčení okolo ohně na středověké zábavě. Přichází legendární majestátní hymna Vampiria, postavená na parádních Fernandových vokálech a temné, majestátní gotické melodii kláves. Mysteriózní, temné a čarodějné dílo od začátku do konce... Čeká ale další skvost An Erotic Alchemy, zahájený dramatickými klávesovými linkami s vyplouvajícími basovými tóny. Zde je propojení obou druhů hlasů dotaženo asi na nejvyšší úroveň. Skladba má dramatickou náladu s výrazným, až skočně působícím refrénem. Dodnes je vděčnou koncertní atrakcí. Původní vydání alba uzavírá další notoricky známá skladba Alma Mater, spolu s úvodní věcí asi nejrazantnější metalový vál na albu s těžkou, temnou náladou a silovým Fernandovým zpěvořevem. Ani tahle skladba dodnes nevypadla z koncertů (zejména ji Moonspell zařazují na závěr). Na bonusovém vydání se nachází ještě Ataegina, opět s využitím píšťaly, ale tentokrát s razantním metalovým, folkově naladěným doprovodem a atmosférickým závěrem...
Moonspell se hned na prvním album podařilo namíchat skutečně silně omračující lektvar temných nálad a atmosfér, který ve své podstatě nebyl v jejich tvorbě (která se pak posunula více do klasického gothic metalu) překonán, podobné úrovně asi dosáhlo jen druhé hitovější album Irreligious. Wolfheart je ale skutečným metalovým pomníkem 90. let...
↧