Když jsem před časem dostal nabídku hudebních nosičů od kamaráda, co prodává alba distribuovaná společností Recommended Records zaujala mě tam zmínka o avantgardní umělkyni, která si říká Haco a její skupině After Dinner. Obě alba této skupiny jsem si objednal a po čase velice oblíbil. Haco tam podle mě krásně používá japonský folklor v kombinaci s těžkou elektronikou. Chtěl jsem od této umělkyně mít i jiné desky a narazil jsem na album, které vytvořila Haco se dvěma japonskými umělci, kteří se specializují jako ona na elektroniku a experimentální hudbu. V několika skladbách hraje na kytaru Uchihashi Kazuhisa, který patří do japonské kytarové extraligy v improvizované hudbě.
Na desce Raw z roku 2005 je jedenáct v podstatě písniček, které zpívá Haco za doprovodu různých elektronických smyček v japonštině. Když si album pustíte tak máte po čase pocit, že slyšíte volné pokračování studiové desky Ummagumma od nyní již mainstreamových Pink Floyd, hlavně skladbu Sysyphos. Skladby na desce jsou hodně temné až strašidelné a Haco zpívá úžasně chladně a nezúčastněně. V každém okamžiku máte pocit, že zpěv a hudba k sobě nepatří, stejně jako v některých skladbách od Dona Van Vlieta na desce Trout Mask Replica. Tohle album rozhodně není na jeden poslech, ale když si na něj zvyknete tak zjistíte, že bez něj nemůžete existovat, tak jako já.
↧