Dio - The Last In Line

Podobně, jako Diův, o rok starší, první „sólový” počin "Holy Diver", také dvojka "The Last In Line" patří k tomu nejlepšímu, kde můžeme Ronnieho extra hlas slyšet... Pro mě je, navzdory rozšířenějšímu opačnému názoru, „dvojka” ještě lepší než debut. Je sice „střižena podle stejné šablony” a nenacházejí se na ní tolik vyčnívající hity (nad zbytek věcí alba), jako "Holy Diver", "Don’t Talk To Strangers", či "Rainbow In The Dark" a "Shame On The Night", ale celá deska mi připadá vypilovanější, vyrovnanější a asi i nápaditější, než „jednička”... WE ROCK – parádní otvírák-vypalovák... THE LAST IN LINE – klasika, titulní song, střednětempá záležitost s výborným „intrem” a skvělou melodií... BREATHLESS – zase trošku zrychlí, ale jen tak nenápadně, takže i když nekvapí nějak moc, skutečně „bere dech”; a opět vynikající melodie... I SPEED AT NIGHT – tak tady už se vážně pospíchá, jak hlásá i název; jeden ještě nestačil popadnout dech od minulé skladby a už zas jede na kyslíkový dluh... (Klasicky – znovu výtečná melodie.) ONE NIGHT IN THE CITY – parádní příběh s výbornou melodií a atmosférou, který úplně vtáhne do děje (aniž musíte rozumět textu!)... EVIL EYES – druhá strana začíná zase pěkně svižně... Hitůvka a jasný koncertní favorit; před „uhrančivým pohledem” se neschováš, dostane tě (tak, jako ta píse�)... MYSTERY – chytlavá záležitost, ne vyloženě špatná, podle mě ale nejslabší z alba, a to hlavně proto, že se až moc okatě snaží napodobit "Rainbow In The Dark"... EAT YOUR HEART OUT – pohodová, šlapavá věc, která vede rázným krokem posluchače k vrcholu desky, závěrečné EGYPT (THE CHAINS ARE ON) – střednětempé, valivé a hutné skladbě, s vynikajícími vyhrávkami a echy „duhových dob” (ale v pozitivním smyslu, ne jako na trojce Sacred Heart, která mi připomíná nenápaditou kopii lepších nahrávek z časů Rainbow)... Velice intenzivní závěr desky; i kdyby to předtím nestálo za nic (což samozřejmě nehrozí), tento „vál” zařídí plný počet...