Blackfoot - No Reservations

Výborný debut dnes už klasické jižanské kapely, jedné z nejtvrdších v tomto ranku. Škoda, že už asi nikdy nedojde k reunionu s Rickem Medlockem, kterého jsem vždy bral jako šéfa téhle party. U Lynyrd Skynyrd, ke kterým se přidal v 90. letech, se mu jistě daří dobře, a kdo ví, jaké jsou dnes jeho vztahy s Charliem Hargrettem a Gregem Walkerem, dvěma pozůstalými z původní sestavy. V roce 1975 se však Blackfoot představují na No Reservations jako zbrusu nová southern rocková formace, znějící přece jen trochu jinak než jejich zaběhnutější kolegové. Především tu krom skvostné závěrečné verze "Railroad Man" (krátké hobo parádičky v provedení Shortyho Medlocka) nenajdeme ani stopy po country, které u některých jižanských part bývá poměrně dominantní. Blackfoot vzor 1975 je rozevlatý hippie hard rock s lehce patetickými sbory, kde se akustičtější pasáže střídají s těmi řádně výbušnými. Nešetří se jednoduchými těžkotonážnímí rify ani dramatickými vyhrávkami. Skladby jsou většinou krátké (na jižanskou kapelu dokonce hodně krátké, což mi bylo, přiznám se, na Blackfoot vždycky sympatické) a bez větších exhibicí sólové kytary. Ale i v tomhle pravidle se tu najde jedna výjímka. "I Stand Alone" je totiž freebirdovka jak vyšitá: Baladický úvod, zlom ve třetí třetině a zběsilá kytarová bitva na závěr. I když je to pěkná věc, pozdější klasice Highway Star z alba Strikes se nevyrovná. Hned úvodní verze "Railroad Man" je nekomplikovaná hitová pecka a jasný kandidát na singl. Následuje ji "Indian World" - příjemně melodická kompozice s pěknými sbory. "Stars" je mírně přitvrzená jižanská balada, která potěší, ale do paměti se nijak výrazněji nezapíše. To taková "Not Another Maker" je už jiné kafe. Druhá nejsilnější věc na desce - dramatická kompozice s občasnými klidnějšími pasážemi a skvělými dívčími vokály (nejen) v mohutných refrénech. Toto je utajený malý klenot repertoáru Černonožců. "Born to Rock and Roll" je pohodový standard, kde se potkávají veškeré základní atributy této desky, i když samotná skladba nepatří k nejvýraznějším. Dvojice "Take a Train" a "Big Wheels" jasně ukazuje dominující tvrdě rockové tendence Blackfoot. První z nich se může pochlubit zdařile chytlavým rifem, druhá zase úvodní lehce jazz rockovou náladičkou a dravě odpíchnutými jízdami ve verzích. V roce vydání No Reservations přišli Lynyrd Skynyrd se svou do té doby nejtvrdší deskou Nuthin' Fancy. Jelikož je to moje nejoblíbenější album raných Skynyrdů, neubráním se srovnání s debutem Indiánů. A musím přiznat, že v tomhle souboji nemají rudokožci žádnou šanci. I tak je to (jak už bylo řečeno úvodem) na debut opravdu velice dobré album mladé ambiciozní skupiny. Jsem si jist, že tu máme co do činění s tím nejlepším, co ze sebe Medlockova parta dokázala v roce 1975 dostat. V souvislosti s dvojsmyslem v názvu alba ještě dodám, že "Žádné rezervace" řadím v diskografii Blackfoot určitě mezi tu lepší polovinu, i když se nedá říct, že bych k desce neměl vůbec „žádné výhrady“.